V. Třetí idylka antická.

Jaroslav Vrchlický

V.
Třetí idylka antická.
Osoby: Filosof Plato. Deotyma.
Scena: Studovna Platonova. Plná zář slunce padá na sochu šklebícího se fauna, který stojí mezi vásami a urnami plnými svitků rukopisných. Časné jitro.
[151] Plato. Co to bylo v dnešní noci, kdo by uhodnouti moh? jak by zaklet kouzel mocí povstal ze snů Kozonoh, starý Pán, v mé sny se díval, a co z hvězd mi akkord splýval v zmatený a zpilý sluch, vedle mne již stanul bůh. Deotyma. Na vodě jak v hvězdách kola táhnou se a šíří v dál, hvězda hmotu dole volá, skutečnost pak ideal. Slyšel jsi ty sladké zvuky, v žití příkré nesouzvuky zněly hudbou rajských ech, Kozonoha spáti nech! [153] Plato. S mystických hvězd čarokruhu slétá sladký onen zpěv, v čilimníky zkvětlém luhu kmit se kosmatý ten zjev. Nechť jsem hudbou hvězdnou zpilý, zapudit jej nemám síly, cítím v nebes oblasti, hmota jest mou součástí! Deotyma. Chápej hmotu! – To jest žula, ale křídla připni ji! Co tvá vůle pevně skula, netav smyslů orgií. Jeden bůh v nás věčně žije, zvi jej moudrost, poesie, zvi jej svoboda neb řád, Kozonoha nech však spát. Plato. Díš to lehce – jak to možná, bytosti mé on též díl, duše vilkávelká, přísná, zbožná, sama řekni, nač bych žil? Žití strom se k nebi vzpíná, čím jsem pod ním, vetchá třtina, věř, ten souzvuk věčných hvězd pouze echo žití jest! 154 Deotyma. Snad máš pravdu. Jedno žití z ducha, hmoty tryskne v sled, jenom píti je a píti žíznivý náš touží ret! Pojď již, na mé srdce klesni, tam se do hudby sfer vesnivesni, růže slzí, chví se hloh – – Plato. I v nich hnul se Kozonoh. 155
Básně v knize Duše-mimóza:
  1. HYMNA KE CHVÁLE TVŮRČÍ RADOSTI.
  2. Allegorie.
  3. Oasy.
  4. S novou svou knihou.
  5. Ant. Klášterskému za překlad básní Longfellowových.
  6. Při zprávě o smrti D. Jacinta Verdaguera.
  7. Poesie.
  8. Atavismus.
  9. Odpověď Ignátu Herrmanovi na mou karikaturu ve „Švandovi dudákovi“.
  10. Hora Nebo.
  11. Předtucha.
  12. Po přečtení „Oresteie“.
  13. Bezvětří.
  14. Detail.
  15. Girolama.
  16. Letní toulky.
  17. Noční cesta.
  18. Krajiny duše.
  19. Krajina.
  20. V dubnové pršce.
  21. Opuštěný klášter.
  22. Hrad loupežných rytířů.
  23. Jaro a podzim.
  24. Bílá paní.
  25. Pastorale.
  26. Olivový háj na Gardském jezeře.
  27. Dřevěný mlýn v Haliči.
  28. Letní večer.
  29. Dvě sestry.
  30. Letní den.
  31. Prožít!
  32. Skulina.
  33. Slzy.
  34. Sen.
  35. Cestou kol jednoho hrobu.
  36. Ó nikdo neví...
  37. Útěcha.
  38. Jiná píseň.
  39. Píseň.
  40. Impromtu.
  41. Příteli, jenž ztratil první svou lásku.
  42. Reformace.
  43. Dítě.
  44. Odpuštění.
  45. Legenda o štěstí.
  46. Impromtu.
  47. Jako sen.
  48. Ještě jedna píseň o štěstí.
  49. My lidé vrahové jsme svého štěstí.
  50. Vchod k pokladu.
  51. Po třicíti letech.
  52. Chmurný vítr noční.
  53. Vzpomínky.
  54. Havran.
  55. Přelud vteřiny.
  56. Údolí smrti.
  57. Hadí sluj.
  58. Zkamenělé stádo.
  59. Morče.
  60. Úvodem.
  61. I. První idylka rajská.
  62. II. Idylka z „Písně písní”.
  63. III. První idylka antická.
  64. IV. Druhá idylka antická.
  65. V. Třetí idylka antická.
  66. VI. Antický monolog.
  67. VII. Antická ekloga podzimní.
  68. VIII. Druhá idylka rajská.
  69. IX. První idylka ze žaláře.
  70. X. Druhá idylka ze žaláře.
  71. XI. Moderní duo.
  72. XII. Trochu noční hudby jako finale.