X. Druhá idylka ze žaláře.

Jaroslav Vrchlický

X.
Druhá idylka ze žaláře.
Osoby: André Chénier, básník. Hraběnka de Coigny. Hlas za scenou.
Scena: Chodba vězení Conciergerie. Tou se valí dav odsouzenců obklopen v předu, vzadu i po stranách strážemi. Chénier jde vedle hraběnky. Rozhovor jejich ztrácí se v hlomozu odcházejících na popravu.
[179] André. S prostým srdcem, s těžkou hlavou, ve prachu můj ideal, málo dní jen před popravou, k níž teď jdeme chodbou tmavou, pamatuješ, co jsem psal? de Coigny. Dobře pochopils můj žal, dobře velkou cenu žití. André. „Já nechci ještě mříti!“ de Coigny. Tak jsme žili vedle sebe, docela si neznámí, a jen modrý proužek nebe chvěl se okny nad námi. Za zdí tenkou moje vzdechy slyšel jsi, můj velký žal bez útěchy, [181] zítra na popravu jíti! Tak jsi ona verše psal, „já nechci ještě mříti!“ André. Vycítil jsem žití tvoje, mládí to a radost jen, umřít jak má bez úkoje zpupných násilníků plen. Ovšem, nevědínevědí, co činí, svobody že maskou stíní popraviště, krve kal. A tak jsem ty verše psal. de Coigny. „Já nechci ještě mříti!“ André. Musila’s je tušit věru... Slyšela’s, jak orloj bije v dlouhých chodeb smutném šeru, jak ta zpilá luza vyje, příšerná jak maska stinná, tam se zvedá guilotina! Půjdeme tou cestou spolu, ve hrdém, však němém bolu mladost tvá – má poesie, láska tvá – můj ideal; tak jsem ony verše psal, a v ně složil svoje žití. „Já nechci ještě mříti.“ 182 de Coigny. Sešli jsme se – co chceš více, půjdem spolu dál a dál... André. Však mne pálí zřítelnice slzami – pro marné žití, nejvíc však pro verše ony, prasklé struny, puklé zvony, jichž jsem více nedopsal. de Coigny (v slzách stlumeně). Já nechci ještě mříti! (Vír bubnu, drsný hlas v pozadí vrat.)
Hlas (ze sceny). André Chénier... André. Buď s Bohem – musím jíti! 183
Básně v knize Duše-mimóza:
  1. HYMNA KE CHVÁLE TVŮRČÍ RADOSTI.
  2. Allegorie.
  3. Oasy.
  4. S novou svou knihou.
  5. Ant. Klášterskému za překlad básní Longfellowových.
  6. Při zprávě o smrti D. Jacinta Verdaguera.
  7. Poesie.
  8. Atavismus.
  9. Odpověď Ignátu Herrmanovi na mou karikaturu ve „Švandovi dudákovi“.
  10. Hora Nebo.
  11. Předtucha.
  12. Po přečtení „Oresteie“.
  13. Bezvětří.
  14. Detail.
  15. Girolama.
  16. Letní toulky.
  17. Noční cesta.
  18. Krajiny duše.
  19. Krajina.
  20. V dubnové pršce.
  21. Opuštěný klášter.
  22. Hrad loupežných rytířů.
  23. Jaro a podzim.
  24. Bílá paní.
  25. Pastorale.
  26. Olivový háj na Gardském jezeře.
  27. Dřevěný mlýn v Haliči.
  28. Letní večer.
  29. Dvě sestry.
  30. Letní den.
  31. Prožít!
  32. Skulina.
  33. Slzy.
  34. Sen.
  35. Cestou kol jednoho hrobu.
  36. Ó nikdo neví...
  37. Útěcha.
  38. Jiná píseň.
  39. Píseň.
  40. Impromtu.
  41. Příteli, jenž ztratil první svou lásku.
  42. Reformace.
  43. Dítě.
  44. Odpuštění.
  45. Legenda o štěstí.
  46. Impromtu.
  47. Jako sen.
  48. Ještě jedna píseň o štěstí.
  49. My lidé vrahové jsme svého štěstí.
  50. Vchod k pokladu.
  51. Po třicíti letech.
  52. Chmurný vítr noční.
  53. Vzpomínky.
  54. Havran.
  55. Přelud vteřiny.
  56. Údolí smrti.
  57. Hadí sluj.
  58. Zkamenělé stádo.
  59. Morče.
  60. Úvodem.
  61. I. První idylka rajská.
  62. II. Idylka z „Písně písní”.
  63. III. První idylka antická.
  64. IV. Druhá idylka antická.
  65. V. Třetí idylka antická.
  66. VI. Antický monolog.
  67. VII. Antická ekloga podzimní.
  68. VIII. Druhá idylka rajská.
  69. IX. První idylka ze žaláře.
  70. X. Druhá idylka ze žaláře.
  71. XI. Moderní duo.
  72. XII. Trochu noční hudby jako finale.