IX. První idylka ze žaláře.

Jaroslav Vrchlický

IX.
První idylka ze žaláře.
Osoby: Tasso Torquato. Leonora z Este.
Scena: Malá jizba v klášteře sv. Onufria v Římě. Zdi bílé, bez ozdob, pouze na zadní stěně obrovský krucifix. Tasso na smrt chorý v křesle u okna zamřížovaného, jímž vniká umírající slunce. Leonora u dveří, plachá a postrašená.
[173] Tasso. Jakýs démon, odkud vstal z kouta jizby mojí šeré? Tisícerá vlákna stkal, z které mé jen dumy, z které? Co chce, marně já se ptal. Leonora. Pravdu díš, zlý duch to byl, na tebe leh, já to zřela, krev ssál ze všech tobě žil, vryl ti všecky vrásky čela, ztučněl ze zbytků tvých sil. Tasso. Žhavý spletl na mne bič, mne jím šlohal bez ustání, a já křičel, pryč jen, pryč! On se chechtal v pohrdání. Kdo jsi? křik jsem, on: Jsem chtíč! [175] Leonora. A co laur ten, kterým skráň tvá mnou ověnčena byla, v mozku tvého vetchou tkáň, nebyl odvaha a síla? Jak je svěží, pohleď naň! Tasso. Sláva? Já jsem lásku chtěl! Teď to pálí, hněte, šlohá, vidím pouze klubko těl, našich těl – však nezřím Boha. Proklínám vše, co jsem pěl! Leonora. Šílíš, Tasso! Ideal tvůj byl, tuším, hmota nízká, proč jsi výš své křídlo vzpjal? Egoismu tvého miska plna jest – co teď chceš dál? Tasso. Co chci? – Skutečně tě mít, jak v snech tebe, tebe, tebe! to otráví každý cit, to krev střebe, duši zebe, ký to div, se pobláznit. 176 Leonora. Samé snění, samý vzmach, v prázdno je to – pochop, Tasso! Skoro před tebou mám strach... Tasso. A pak řeknu: Lhala’s, kráso, ve všech vzdušných vidinách! Lhala’s ve všem, v máje zjevu, v růží plných poupatech, lhala’s v nesmrtelném zpěvu, lhala’s sladkém ve úsměvu, lhala’s, rozkoš na svých rtech, lhala’s, proto věčně kvílím, lhala’s, lhala’s a já šílím ze tvých prokletých lží všech! Leonora. Lhala? – Tasso, nikoli! Jsem jak sníh a mramor čistá, šílení tvé nebolí, pro tvůj šíp v mém srdci místa není, Kristus můj to ví! Tasso. A pak žárlím i na Krista! 177
Básně v knize Duše-mimóza:
  1. HYMNA KE CHVÁLE TVŮRČÍ RADOSTI.
  2. Allegorie.
  3. Oasy.
  4. S novou svou knihou.
  5. Ant. Klášterskému za překlad básní Longfellowových.
  6. Při zprávě o smrti D. Jacinta Verdaguera.
  7. Poesie.
  8. Atavismus.
  9. Odpověď Ignátu Herrmanovi na mou karikaturu ve „Švandovi dudákovi“.
  10. Hora Nebo.
  11. Předtucha.
  12. Po přečtení „Oresteie“.
  13. Bezvětří.
  14. Detail.
  15. Girolama.
  16. Letní toulky.
  17. Noční cesta.
  18. Krajiny duše.
  19. Krajina.
  20. V dubnové pršce.
  21. Opuštěný klášter.
  22. Hrad loupežných rytířů.
  23. Jaro a podzim.
  24. Bílá paní.
  25. Pastorale.
  26. Olivový háj na Gardském jezeře.
  27. Dřevěný mlýn v Haliči.
  28. Letní večer.
  29. Dvě sestry.
  30. Letní den.
  31. Prožít!
  32. Skulina.
  33. Slzy.
  34. Sen.
  35. Cestou kol jednoho hrobu.
  36. Ó nikdo neví...
  37. Útěcha.
  38. Jiná píseň.
  39. Píseň.
  40. Impromtu.
  41. Příteli, jenž ztratil první svou lásku.
  42. Reformace.
  43. Dítě.
  44. Odpuštění.
  45. Legenda o štěstí.
  46. Impromtu.
  47. Jako sen.
  48. Ještě jedna píseň o štěstí.
  49. My lidé vrahové jsme svého štěstí.
  50. Vchod k pokladu.
  51. Po třicíti letech.
  52. Chmurný vítr noční.
  53. Vzpomínky.
  54. Havran.
  55. Přelud vteřiny.
  56. Údolí smrti.
  57. Hadí sluj.
  58. Zkamenělé stádo.
  59. Morče.
  60. Úvodem.
  61. I. První idylka rajská.
  62. II. Idylka z „Písně písní”.
  63. III. První idylka antická.
  64. IV. Druhá idylka antická.
  65. V. Třetí idylka antická.
  66. VI. Antický monolog.
  67. VII. Antická ekloga podzimní.
  68. VIII. Druhá idylka rajská.
  69. IX. První idylka ze žaláře.
  70. X. Druhá idylka ze žaláře.
  71. XI. Moderní duo.
  72. XII. Trochu noční hudby jako finale.