DŮM ROVNOSTI

Viktor Dyk

DŮM ROVNOSTI
Zde všichni rovni; veletok i strouha, vše rovno si, neb voda obojí. Vše je si rovno: lhostejnost i touha, to, co nás znavíznaví, i co opojí. Zde všichni rovni: nížina i hora. Vše rovno si: je mdloba jako ruch. Genius ne víc nežli nemotora. A o nic méně bezduchost než duch. Jsme strašně rovni. V tom je celá bída. Vyváží Kleon plně Aristida. Ba, hůř je moudrým v době třeštící. Úžasně rovni, marnou tesknici v svých očích a v svém duchu marný vzdor nedůvěřivě zříme na obzor. 18