BOŽÍ DAR

BOŽÍ DAR
Vysoko, vysoko, už blízko nebe kdesi, kde polí není už, jen pastviny a lesy, kraj dlouhé zimy je a krátkých jar. Tam jméno obce čet’ jsem: Boží Dar. Ta slova, Boží Dar! Co mluví to z nich? Vzpoura, jež mstí se posměchem a autoritu bourá na půdě, květ jež nedá ani plod? A v jménu přijatém je ironický hrot? Než posměch kvete tam, kde ještě život bují, zde metelic však kraj, zde chladné větry dují. A dá-li bůh, je výhled do šíra. Neklne název, ni se nevzpírá. Ne, spíše pokora tu sklonila svou šíji. „Můj život chudý je, než díky bohu žiji. Byť těžký boj, v něm vítězím nad vládou vichru, sněhem zim! 79 Je život přece dar, byť život sebe chudší a půda půdou je, ať vítr po ní skučí. A smysl života jen v tom je skryt, to, co ti život dal, zkrásnit a uhájit!“ 80