STESK JEREMIÁŠŮV

Viktor Dyk

STESK JEREMIÁŠŮV
A míjel řadu domů mlčících. Až k Jehovovi snové jeho letí. V tom dupot krůčků zněl a dětský křik a smích. Tu sklonil hlavu svou a řekl si: Dům dětí! Před prahem domu zadumaný stál: „Zatratíš jednou město hříchu, Pane? Těch dětských hlasů směs kéž bysi netrestal, ty tváře zardělé, ty vlasy rozcuchané! Vy děti v moldánkách, vy rozesmáté, vy bledolící a vy baculaté, vy příliš plaché a vy urputné – víc, nežli kdo z nás odpoví, se ptáte, kam nedojdeme už, vy utíkáte. Znám tolik věcí. Proč váš osud ne?“ 26