DŮM TRIUMFU

Viktor Dyk

DŮM TRIUMFU
A všechny pokořil. Ctili ho jako boha. Vůz jeho vidouce, tvář bledou skryli v prach. On všechny pokořil. A všechno činit moha, on všechno učinil a drze na vše sáh’. Dům pyšný triumfu jak hranice v tmách svítil, a na rtech rozkaz čtli dřív’ mnohem, než byl dán. A včas ho vykonat se zástup sluhů řítil. Jak je to půvabné být vládce všeho, pán! Kdys hřbety shrbené už syt jsa den zřít celý, chtěl soka uvidět. A nebylo již soků. Jen mroucí ozvěnu on slyšel mroucích kroků. Chtěl v očích sklopených cos’ jako odpor čísti, po slovu zatoužil, byť slovu nenávisti: než dlouhým strachem všichni oněměli. 20