SVĚTLÝ DŮM

SVĚTLÝ DŮM
Dům v jednotvárné stojí řadě, vzezřením ztísňuje a chladě, a všední, otřelý má vzhled. A každý detail napovídá, že stoupá chudoba v něm, bída po sešlapaném schodišti. A zdá se, že dům tísní střecha, kus smutku že v něm každý nechá a s radostí se nevrací. Než genij hloubavý a bdělý ze svého okna vyhlédne-li, jak promění se tento dům! Jak vypne se a jak se vztyčí nad sousedy své trpasličí. Dům světla vidíš před sebou. 62 A z jeho kontur mluví síla. Věčného sobě vědom díla jak maják osvětluje noc. A lekejte se nebo hrozte! Dům roste, dům až k nebi roste, váš bezděčně s ním roste duch. Rozdíly všechny smažte, sražte, před domem tím však sebe tažte: čím svět, jenž ztratil genia? Popřete světlo podle chuti. Přiznáte, neb vás dům ten nutí: Duch roste výš a křídla má! A zkřivte soud dne, který plyne, myšlenka přece nezahyne a ohně neuhasíte. A zkřivte si soud historie! Myšlenku nikdo nezabije, myšlenka žije, musí žít! 63 Dům vždy se z řady domů vztyčí v ulici mdlé a trpasličí. Ten světla dům, dům geniův! V něm pro vás září, pro vás hoří a pro vás boří, pro vás tvoří oddaný dělník Staletí. A jeho světlo s vámi chodí a jeho světlo osvobodí, když za vámi svět hyne v tmách. 64