PRAPORY.

František Odvalil

PRAPORY.
(1917.)
„Prapory bíločervené, dlouho a často jste vlály! Vás větry divně zblázněné po střechách umorousaly. Saze jsou zhouba pro pravou běl, slunko pro falešný šarlat – co ještě zbylo, déšť to střel, šlo to jak jíní s karlat. Čeho moc, škodí bezmála. Tak zní ta pravda krutá. Běl vaše hezky zčernala a červeň už jen žlutá. Či soutěž zlá? Či moudrost volí, co nemůže být škodou? Čerň ovšem nic již neusmolí a rdít se není dnes modou –“ (1918.)
Tak rouhal jsem se kdysi vám, jak láska jen se rouhá; 65 a teď se v slzách rozplývám: Byla to zkouška pouhá. Je zase bílá vaše běl, slz koupel byla vřelá! A, jak by v krev ji namáčel, zas červeň zahořela. Teď teprv v ryzí barvě své a hrdy ve volném kraji prapory bíločervené se štítů našich ať vlají. – (1919.)
Tak psalo srdce zradované – teď nerad bych vás viděl zas černožlutě urousané – to bych se pak již styděl. 66
Básně v knize Co v duši zaléhalo:
  1. Pousteven v širých lesích již není.
  2. MÍR A VOJNA.
  3. ŽELEZNÝ HRAD.
  4. SMUTNÉ MANŽELSTVÍ.
  5. BOHA NENÍ.
  6. BUKOLIKON EX ANNO 1917.
  7. LOUČENÍ ZVONŮ.
  8. BOŽETĚCHU!
  9. PEČENÍ CHLEBA.
  10. KRÁLOVSTVÍ SRDCE.
  11. PRAPORY.
  12. LÍPA.
  13. DVĚ MATKY.
  14. HOLUBI.
  15. BRATŘE!
  16. DOBRODRUŽSTVÍ STARÉHO JONÁŠOVA.
  17. CO CHCEŠ TU, KRISTE, MEZI NÁMI?
  18. HABAKUK.
  19. SALOME.
  20. JOSEF V ŽALÁŘI.
  21. POHÁDKA O PANENCE, JABLONI A PEJSKU.
  22. TOHLE NEMÁ ANI NÁPISU.
  23. KOSTKY.
  24. ETYMON.
  25. HANÁCKÝ ŽIŽKA.