ETYMON.

František Odvalil

ETYMON.
Jak pojmy lidské časem zrají, zde malý příklad viz: Při slově kacíř v dětství máji mráz chodil po mně kdys, neb z dojemných knih vzdělávacích dočetl jsem se o těch dracích a samorostle mněl, že proto tak se zvou, že kácejí, nač napadnou, zvlášť svaté sochy, obrazy a chrámy – – no, to buď Pán Bůh s námi! Pak studentu, jenž ulovil již stěží pár řeckých slov – a taky Katharos, duch urputný zas v druhý extrém běží: mu génij jakýs nabulíkal cos, a víc než celé řečtině on věří dál své vidině, dál drží český slova kmen, jen smysl silno poopraví, by český byl i pojem pravý. „Ba, kácí, ovšem kácí taký člověk zlatý však modly jen a tyrany a katy!“ on dumá sněním unášen. – 125 Však knih je moc a nestejných; vanou i jiné větry v nich. A kdybys vzal jen s reservou, co o těch zvíš, již „čistými“ se zvali, tož hroznými přec zjeví se i z dáli ti hrdí lidé, kteří soudí vše a rvou, a k tomu ještě pevně jsou si jisti, že v neurvalé této robotě zůstali oni jediní zde čisti! A na konec, když víc pak v životě než v knihách čteš (jeť poučný ten shon!) snad dokonce si jednou pobroukneš: „Nač uznávat jen jedno etymon? Když Katharos – tož Kateřina též! A myslím jakés spojení je přec se slovem Kateřinky – což je blázinec!“ 126
Básně v knize Co v duši zaléhalo:
  1. Pousteven v širých lesích již není.
  2. MÍR A VOJNA.
  3. ŽELEZNÝ HRAD.
  4. SMUTNÉ MANŽELSTVÍ.
  5. BOHA NENÍ.
  6. BUKOLIKON EX ANNO 1917.
  7. LOUČENÍ ZVONŮ.
  8. BOŽETĚCHU!
  9. PEČENÍ CHLEBA.
  10. KRÁLOVSTVÍ SRDCE.
  11. PRAPORY.
  12. LÍPA.
  13. DVĚ MATKY.
  14. HOLUBI.
  15. BRATŘE!
  16. DOBRODRUŽSTVÍ STARÉHO JONÁŠOVA.
  17. CO CHCEŠ TU, KRISTE, MEZI NÁMI?
  18. HABAKUK.
  19. SALOME.
  20. JOSEF V ŽALÁŘI.
  21. POHÁDKA O PANENCE, JABLONI A PEJSKU.
  22. TOHLE NEMÁ ANI NÁPISU.
  23. KOSTKY.
  24. ETYMON.
  25. HANÁCKÝ ŽIŽKA.