Úsměvy sluncí.

Otto Gulon

Úsměvy sluncí.
Prozářilo v něm veliké štěstí. Tolik dní již pršelo, mraky se stmívaly, krajiny byly tak hluchy a apathicky. Ale náhle počalo slunce vycházet, jasné, jiskřivé, svěží a mladé jako čerstvě vykvetlé. A Narcis zase dýchal volně a mladicky. Chtělo by se mu jít do polí plných rosnaté trávy, sednout u modřivých pramínků a hledět. Krajina by se rozjasňovala stále roztouženěji, bílí skotáci by vyhnali svá stáda, tučná a zářivá, mladé krávy by spěchaly po mohutných pastvinách a nebe bylo by modré, hellensky modré, dálky plné světla. Ah, bylo by vše tak bílé, bílé jako on byl. Ale on byl jemný, byl tak dětsky bázlivý. A proti němu by ležela jasná příroda, s prsoma šťavnatýma, které by ho zatoužily k sobě přichytit a vyssát. Oh, jak by ho rozdrtily! Vždyť on byl ještě hošíček, bojící se těch kousavých, rozšílených polibků, toho chvění rozbíhavého a závratně stahujícího.
Básně v knize Háje, kde se tančí:
  1. Úsměvy sluncí.
  2. Ochutnávání silné myšlénky.
  3. Příchod smutku.
  4. Srdce ženy.
  5. Sen o Xerxovi.
  6. Sady nových rozkoší.
  7. Účel života.
  8. Lamínina žalostná píseň.
  9. Bolelo ho, že ji nemůže milovat jako dříve.
  10. Cypřiš.
  11. Narcisova radostná píseň.
  12. Večer pomalu se k vlnám snášel
  13. Smutná láska.
  14. Procítím rozkoš těch, kteří vedou.
  15. Voloďa Petrovič a Heinrich von Ofterdingen.
  16. Pohádka o umdlených snech.
  17. NÁLADY.
  18. Padají jarní květiny.
  19. Slavnost jara.
  20. Když hledíme skrze mlhy.
  21. Fanfáry ku požáru.
  22. Afrodité.
  23. Zpěvy měsíců.
  24. Pijme poháry mladého vína.
  25. Podzim.
  26. Bouquety podzimní.
  27. Večery.
  28. Pohřeb v mém srdci.
  29. Muž.
  30. Háje, kde se tančí.
  31. Probuzení Země.*)
  32. Bílí otrokové,
  33. Čtyři písně mé mladé milence.