Sen o Xerxovi.

Otto Gulon

Sen o Xerxovi.
Ah, bílý, mladičký, naivní Xerxes! Byl to tak divný snílek, dětsky svéhlavý, udivený, jenž se zvláštně rozteskňoval při stycích s brutalitami Sparťanů a moří. Jak byl podajný on, modrooký rusovlásek, bičující moře, ženoucí své otroky na popravy, když rozteklé mlhy zatápěly jeho slavnostní krajiny. Oh, chtěl bych být tím světlým, rozněžněným Xerxem, jehož útlé nohy byly líbány od těch, kteří pro jeho záchranu vrhli se v rozlehlé moře; a pak bych schvěle, nesměle zaplakal jako on nad proměnou osudů. „Ach, Lamíno, polibte mne!“