Padají jarní květiny.

Otto Gulon

Padají jarní květiny.
Kdosi otevřel okno v duše mé ville a květiny padaly ke mně, zářivě, slunečně bílé, koupané ve vlnách rosy, zmámené polibky tepla, pějící o hejnech ptáků, jež vesele nad nimi létla. A Mládí v zahradě tančí na měkých kobercích květů a je tak blýskavě nahé a zpívá o žehnoucím létu a čeká na parfumy dívčí v řízách zlativých vlasů na dlouhé plápoly očí, tonoucích v jiskřivém jasu. 17