Sady nových rozkoší.

Otto Gulon

Sady nových rozkoší.
Jednoho dne Lamína plakala. Ó, on byl tenkrát měký, jemně se jí dotýkal, šeptal jí tolik zněžnělých slov. Dýchal vlažně na všechny její bolesti naplněn smutky atlasových pavích pér, které svítaly v unylých bělích holubů. Kolik teskností plavalo kdesi na hladině, aby on je nerozstříbřil? Kolik vzdechů stříkalo přes balvany srdcí, aby on je nepohladil? 9 Prosil ji, aby s ním tančila. Rozemdlili nešťastný, plakající valčík. Valčík, kde se uspávají naděje, kde v srdcích omdlévají zelené touhy, v němž jsme tak vyplakaně nešťastni nad závratně, třesavě vypnutými blaženostmi. Narcis cítil, jak Lamína se mu v loktech rozplakává svými tesknotami. Byla zlítostněna kožešinovou jemností jeho snů. VidělaViděla, kterak je brutalní, divá vůči němu, kterak její polibky jsou příliš kruté, její ruce příliš žhavé, její nohy příliš šílené, její tělo příliš drtivé, její oči plny pralesů mohutně vydychujících Afrik. Chtělo se jí vystesknout v těch nadýchaných záhybech jeho duše, vrhnout se mu ke kolenům a líbat jej, celého. Neboť nyní mu vyvzlykala vášeň svých prvých, šarlatových večerů, kdy po dlouhých rovinách umírají krví nassátá slunce a házejí do duše rudé fanfáry řítících se výkřiků. Tehda ohniví kohouti touh jí šíleli kdesi věčně vysoko, stále vysoko, úžasně vysoko nad její hlavou. A přišel tehda muž a ona se mu podala. – – – – – – – – – – – – – – – – Schoulila se u něho s úzkostlivým očekáváním. Ale v něm zajásala duše, všechny veliké měsíce vysvitly na staniolech nebes a hvězdy se smály a celá noc ho políbila. Jeho nálady jako malé Japonky šly v dlouhých pláštích z vinic světlých vůní k slavnostem rána. Půjde k ní jako k bílé matce, kůže její bude pro něho plna nově stvořeného očekávání, kolena obepjata mystickým chvěním. A jak budou její ruce zvláštní, její ruce vypravující o dávné lásce, o dávných polibcích, které k vůli němu zemřely. K vůli němu. Tedy ne panna. Má ještě jiné kouzlo, ona byla matkou, ona cítila v sobě omamující proudění věčné přírody, ona dala život. 10
Básně v knize Háje, kde se tančí:
  1. Úsměvy sluncí.
  2. Ochutnávání silné myšlénky.
  3. Příchod smutku.
  4. Srdce ženy.
  5. Sen o Xerxovi.
  6. Sady nových rozkoší.
  7. Účel života.
  8. Lamínina žalostná píseň.
  9. Bolelo ho, že ji nemůže milovat jako dříve.
  10. Cypřiš.
  11. Narcisova radostná píseň.
  12. Večer pomalu se k vlnám snášel
  13. Smutná láska.
  14. Procítím rozkoš těch, kteří vedou.
  15. Voloďa Petrovič a Heinrich von Ofterdingen.
  16. Pohádka o umdlených snech.
  17. NÁLADY.
  18. Padají jarní květiny.
  19. Slavnost jara.
  20. Když hledíme skrze mlhy.
  21. Fanfáry ku požáru.
  22. Afrodité.
  23. Zpěvy měsíců.
  24. Pijme poháry mladého vína.
  25. Podzim.
  26. Bouquety podzimní.
  27. Večery.
  28. Pohřeb v mém srdci.
  29. Muž.
  30. Háje, kde se tančí.
  31. Probuzení Země.*)
  32. Bílí otrokové,
  33. Čtyři písně mé mladé milence.