Bouquety podzimní.

Otto Gulon

Bouquety podzimní.
I.
V těch dlouhých loučeníchloučeních, ve kterých smutek zpívázpívá, z mých lesů odešli v dál syringy a fauni i se vším zpěvem letních dopolednů. 20 Jen duše má se teskná navrátila a spěchá rozdýchat takt podjesenních tanců. Oh, tance, tance, tance podjesenní, ve kterých objetích chcete být vyssávány?
II.
Po duších měkých, srdcích oklamaných, že zatoužil jsem při západu slunce? O ne, já miloval vždy rozjiskřenou krásu. Jest podzimních zpěv hvězd vychvěný kytaramikytarami, o utonulých láskách jich písně nocí šumí. V ty chvíle líce něžných očí blednou a pláčou v zrcadla své smutky z magnesia. Za nocí takových mi broskve přinesetepřinesete, na nichž chci vycítiti chvění vašich prstů a vůni vašich vlasů v svou duši nadýchati. Jsouť v lesích mýtiny již pro vás uchystány... Až za svítání snad ustane symfonie, která zní láskyplně ze srdcí mladých laní.