Podzim.

Otto Gulon

Podzim.
„Kam zmizí úsměvyúsměvy, až zšednou nebesa? Když slunce zapláčezapláče, kde tančí polibky? A za svítání těch, kdy léto umírá zda rosa bude smát se v květů kalichách?“ „Oh, bude dlouhý stesk se chvěti nad mořem a v lesích přestanou nám jásat kukačky.“ „Tu půjdeme, my všichni, kterým zpívá v srdcích podzim do parků plakat. A budeme tesknit nad plesáním léta, které jen zářilo, zářilo a toužit po opuštěných místech u smutných rybníků, kde by nás nenavštívily víly, ale sladké, hluboké a truchlé duše, jimž bychom mohli se vyzpovídati.“
Básně v knize Háje, kde se tančí:
  1. Úsměvy sluncí.
  2. Ochutnávání silné myšlénky.
  3. Příchod smutku.
  4. Srdce ženy.
  5. Sen o Xerxovi.
  6. Sady nových rozkoší.
  7. Účel života.
  8. Lamínina žalostná píseň.
  9. Bolelo ho, že ji nemůže milovat jako dříve.
  10. Cypřiš.
  11. Narcisova radostná píseň.
  12. Večer pomalu se k vlnám snášel
  13. Smutná láska.
  14. Procítím rozkoš těch, kteří vedou.
  15. Voloďa Petrovič a Heinrich von Ofterdingen.
  16. Pohádka o umdlených snech.
  17. NÁLADY.
  18. Padají jarní květiny.
  19. Slavnost jara.
  20. Když hledíme skrze mlhy.
  21. Fanfáry ku požáru.
  22. Afrodité.
  23. Zpěvy měsíců.
  24. Pijme poháry mladého vína.
  25. Podzim.
  26. Bouquety podzimní.
  27. Večery.
  28. Pohřeb v mém srdci.
  29. Muž.
  30. Háje, kde se tančí.
  31. Probuzení Země.*)
  32. Bílí otrokové,
  33. Čtyři písně mé mladé milence.