FATALISMUS.

Božena Benešová

FATALISMUS.
Od živé studnice, již Vírou možno zvát, jsi musel odejít. Proč, nevíš. Temná síla, jež řídí života a citu tvého spád, ti despoticky kdys a mlčky poručila. Ne, rozum nebyl to a nebyl vývoj snad, vždyť v tvojich vzpomínkách i mocná touha zbyla po doušku jediném, neb jeho rosný chlad by duše lékem byl a vzpruhou tvého díla. Leč ty se vzdaluješ, stroj v pohyb uvedený, a návrat ku zřídlu již nedovolí Osud, byť cestu sebe víc ti dloužil žízně pal. Ta žízeň zůstává bez přestávky a změny, a trýzní chápeš jen, jak mstí se tobě dosud hřích, v kterýs nevěřil a kterýs nespáchal. 11