HOŘKÝ SONET.

Božena Benešová

HOŘKÝ SONET.
Do hluboka se nová hořkost vžírá, a duch se opět novou skepsí zbrojí – snad umřela v té chvíli v tebe víra, snad cítí srdce: nikdy nebylo jí. Slast okouzlení beznadějně zmírá, jí smrtelných ran slzy nezahojí, a duše zklamaná a znova sirá pro nejdražší svůj blud již pranýř strojí. A to byl cit, jenž kdysi slíbil růsti, a slíbil víc, než přikrčené štěstí, on, usurpátor kdys i vasal drahý. Teď všechna touha v pohrdání ústí, teď všechna síla v sevřené je pěsti, a drahá tvář má Medusiny tahy. 17