PÍSEŇ ŘÍJNOVÉHO JITRA.

Božena Benešová

PÍSEŇ ŘÍJNOVÉHO JITRA.
Do duše rozjásané tu slavnou zachyť zář, jež z korun habrů kane přes listů rudý šlář, jež na mýtinu slétá a žhaví stvolů žluť – dřív nežli mraků četa ji skryje v černou hruď. Spí nad zářícím světem kdes ukrytý již sníh a probudí se letem těch větrů bouřlivých, těch větrů, které dosud všech barev nítí žár, a v kterých zpívá osud jím předurčený zmar. 40 A zrak, jenž všude zří jen, – jak svátečně plá hvozd, jimžjímž rozklenutý říjen se pne jak zlatý most, a sluch, jenž vznícen slyší, – jak vítr jásavý od slunných dosud výší sem nese pozdravy, slaď rychle v nástroj jeden a zachyť všechen ples, jímž přeplněný je den zván drahým jmenem „dnes“, ať v zachmuřená zítra, v mlh němý, chladný dech ze tvého stoupne nitra, svit videm i hlas ech! 41