POHÁDKA.

Božena Benešová

POHÁDKA.
Hle, pohádkový princ má krutý žal, již turnaj netěší jej ani lov... Tu dlouze zadumal se starý král, sbor mudrců a starců povolal, a vyslech’ příval těžkých, marných slov. Pod hradem stojí uhlířova chýš, v ní dívka svižná jako z vrby prut si zpívá... Hlas se nese v modrou výš... Sbor mudrců je unavený již, a nevyléčen kralevicův trud. 30 Jen z okna hledí strašidelně bled, ne žal, již dravost z očí jeho žhne... Svůj zlatem okovaný bičík zved’, sbor starců vyhnal, na vraníka vsed’ a vrátil se až devátého dne. Hrad černě obili. Zněl sten a kvil až před brány. On vstoupil. V očích zášť již pohasla. Jak dítě mírný byl, když kajícně zas otce políbil, a lesním kouřem voněl jeho plášť. 31