SONET O INSTINKTU.

Božena Benešová

SONET O INSTINKTU.
Zamženou výší v stříbrný svit pruh tmavé cesty se zvedá; v dolinách leží zahořklý klid, jistota těžká a šedá. Na hory poutník zatoužil jít, vůdce si na cestu hledá, nikdo však nechce se přidružit, jen nová Naděje bledá. Pes bdělý přiskočil, věrný vždy druh, a dravým spárem jak šakal roztrhal Fantom, jenž do mlžných tuch poutníka mladého lákal. Ten řekl potichu: Chválen buď Bůh – a do rána bílého plakal. 57