ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU.

Božena Benešová

ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU.
I.
Podej mi vína blýskavou číši, utopím pravdu, žalost i spleen, vesele zabouří života tiší píseň mých mladých a radostných vin. Dost bylo hoře, dost bylo kání, zákeřné zloby v srdci mdlém... Slunce se nyní k západu sklání, posměch má v oku šilhavém. Posměchu nedbám, srdce se zvednou, budem si lháti, budem se smát... Veselé noci připíjím jednou, novým dnům po ní na tisíckrát. 74
II.
Mám ráda bouři, jež protáhne krajem a kapkou jedinou nesvlaží zem; mám ráda každý slib zahořklý v srdci v čekání mučivém, nesplněném. Mám ráda tvých zraků vášnivý záblesk v hněvu i v bolesti, vzbuzené mnou; mám ráda svých retů vítězný úsměv nad touhou smrtelně pokořenou. 75
III.
Ne, nebojím se... To jen v usínání tak prudce slyším bíti srdce své... A vše vám řeknu... Odvraťte jen, paní, od mojich úst své zraky tázavé. Ne, nebojím se, věřte, věřte mi, jen vaše úzkost do mé duše sáhá, a mojím srdcem bouří chvílemi jen vaše bázeň, riválko má drahá,drahá! Ó zbytečná je vaše bázeň věru! Jen tažte se, já vše vám zodpovím... My dlouho chodili jsme v podvečeru, my sami dva tím krajem říjnovým. A bylo zima, věřte, věřte mi... A slova proto jsou již lidem běžná..běžná... I trochu fráze hřeje chvílemi... Zda též to víte, riválko má něžná? Ó stejně, ráda byla bych šla s vámi! mněMně žárlivost vždy byla ke smíchu... Jen nemučte mne svými otázkami tak vytrvale, krutě, potichu. Již víte všechno, věřte, věřte mi, vždyť odpověd má byla tvrdě jasná... Zda líto mně jí? Ano, chvílemi... Ach, odpusťte mi, riválko má krásná! 76
IV.
Letní nocí kráčím sám, zbožně hledím ku hvězdám. Hledám tebe v jejich výši, v nadpozemské, bílé říši. Něha tichá, chladivá rány srdce zalívá. Roste v proudy širé, jasné, krve žár v nich navždy hasne. Kolem tančí smavý rej: Nevracej se, nevracej! VždytVždyť já nesl strašné břímě, dokud ty jsi stála při mně. Teď jsem sám, ó teď jsem sám, zbožně hledím ku hvězdám. Ony vlídně září s nebe, vědí, že jsem zabil tebe, abych mohl čelo zvednout, abych mohl k tobě vzhlédnout! 77
V.
Půlnoční vánek lichotný měl dech, o němž jsem za dne pouze teskně sníval, předtuchu jitra nesl na křídlech, o nové záři nebožtíkům zpíval. Do hlubin srdce jeho šelest vál, přeházel vrstvy dávných snění, pod ztichlou klenbou rušnou píseň hrál, nervosní píseň roztoužení. Ó všichni vy, kdož tady ležíte, vy mrtví, jež jste nežili mně ani, vás prosím, nevzbuďte se noci té, já nechci vašeho již z mrtvých vstání! Ten nový zpěv by zněl vám výčitkou, svit jitřní by vás pálil, slabochové, sám jít jsem musel pustou nocí svou, sám pozdravit chci jitro svoje nové! 78
VI.
Když mizí zrezivělé zimní žluti pro nový květ a nový plod a nových větrů zpěv, předjarní vzduch pln je trpké a neznámé chuti, a bez ironie smích a bez horečky je krev. A ty, kdož srdce zvednout chceš, zrak i ucho zvedni, ať chápe barev řeč i zpěv, kterým umírá sníh v té slavné záři únorových dopolední, kdy bez horečky je krev, bez ironie smích. A kdy je mrtvá výčitka, jež srdcem táhne za nocí mrazivých jak hladového vlka sten... Až zítra duše k novým poupatům se nahne, jediný pozdrav rci jim: Vykoupen! 79 OBSAH: Strana Paní Růženě Svobodové5 * * *7 Náhlá noc8 Sen10 Fatalismus11 Vysněný kraj12 Kam?13 Fragment14 Hořký sonettsonet17 Dubnová18 Dialog19 Večer20 En Passant21 Píseň22 Polední23 Minulost24 Kronika lásky25 Památce26 Němý večer27 Nocturno28 Sloky o dlouhých večerech29 Pohádka30 Loučení32 Teskná noc34 Nocturno36 Sloky sentimentální2737 Večerní poselství38 Zimní procházka39 Píseň říjnového jitra40 Ballada o věrné ženě42 Dubnový večer44 Vzpomínka45 Večer před žatvou47 Večer po žatvě48 Večerní rondeau49 Jarní pohádka50 Píseň dubnového jitra52 Májová půlnoc53 Lesní vodopád55 Sonet o instinktu57 Jistota58 Loučení59 Říjen60 Refrain61 Melancholie62 Mrtvý bod63 Půlnoc u řeky64 Sloka biblická65 Píseň mstivého otroka66 Říjnová karikatura67 Smutek jeseně69 Pohádka o Melusině70 Sloky o mrtvém malíři72 Terciny o zbloudilci73 Šest básní z nedopsaného románu74
E: av; 2006 [80]