POSLÁNÍ.
My už jsme přetrpěli větší hrůzy,
co stojíme zde plných tisíc let;
co orkánů šlo přes nás v hromné chůzi,
náš kmen byl nalomen, však novou mízou zkvet!
Dým požárů se valil naší zemí
a krve zátopy ji zalily,
bratří rvali ji, kdy rvána všemi –
a přece nový život vzrostl z mohyly
Spáleny chrámy, kláštery a města,
rab utištěný vyštván z chalupy,
mrtvými stlána vítězova cesta –
a z kostí vstaly mstitelů zas zástupy
Nám hrob je úzký, my jsme ještě mládi,
nám budoucnost plá blesky zářnými,
nás útisk nezmaří, jen mějme sebe rádi,
jen chutě k sobě blíž a buďme bratřími
Nám z Velehradu šumí žití zdroje,
nám otevrou se sluje Blaníků,
jen svými buďme, chraňme skvosty svoje –
z ran vzkypí růže, z pláče rokot slavíků!
K. Dostal Lutinov.
5
K. DOSTÁL LUTINOV:
NOVÉ RAKOUSKO.
Není krásnější a bohatší říše na světě než Rakousko. Sněhobílé hory a modravé moře, úrodné roviny a hluboké řeky, bohatá města a útulné vísky, poklady věd a umění, výkvět vzdělaných národů a řečí a krojů.
Rakousko bylo by říší nejšťastnější, kdyby národové jeho se vzájemně poznávali, milovali, doplňovali, kdyby závodili v práci a svornosti, rovni v právech a povinnostech.
Tak si velcí mužové představují poslání Rakouska a k takovému utváření poměrů třeba pracovati už nyní! –
Zatím co naše vojska v poli krvavým mečem píšou hranice říše a její sílu a moc, ve svých pracovnách státníci pérem spisují nové zákony, na nichž má býti zbudováno omlazené Rakousko.
Nenechme jich pracovat samých! Budujme spojenými silami!
Už 25 let sleduji vlnobití veřejného života, a nejen jako lhostejný divák, nýbrž jako uchvácený a zmí-
7
taný, a dlouho pátrám, kde jsou zdroje bolesti a kde by se našly léky na rány.
Všeobecně proniká poznání, že válka světová byla krutým vysvobozením z války občanské. Náš veřejný život stal se peklem stranických bojů, které už neznaly míry a slušnosti. Soudí tak i „Národní listy“ i socialně demokratický spisovatel F. V. Krejčí ve svých essayích („Doba“).
Je tedy třeba zmírnit boje stran a k tomu by vedly tyto cesty: Napřed více uplatniti základní státní zákony, hlavně zákon o rovnoprávnosti národních kmenů v říši.
Aby se kmenové poznali, ctili a sblížili, k tomu by valně přispělo, kdyby stát žádal od všech inteligentů, hlavně úředníků, aby znali všechny jazyky země, v níž působí. Aspoň jeden druhý zemský jazyk. Přechod nemusil by býti náhlý, ale důsledný.
Velkou nevraživost a zpustlost v občanstvu působil zdivočilý tisk, a proto byla by velmi důležita reforma tiskového zákona. Uvolnit kolportáž, ale zvýšit zodpovědnost redaktorů, odňat tiskové pře porotám, odevzdat je rychle pracujícím okresním soudům odbornickým, umožnit rychlou opravu falešných zpráv a urážek. (Viz o tom „Archa“ r. I.)
Dalším pařeništěm korupce a bojů občanských jsou volby. A tu pokládám za potřebno: Zmenšit častotu a zvýšit čistotu voleb.
Předně potřebují reformy volby obecní, neboť obec je základem státního útvaru. Obecní výbor budiž obrazem všech stran a směrů v obci. K tomu je třeba voleb tajných, neodvislých a rovných v tom
8
smyslu, aby byli zastoupeni nejen poplatníci přímí, ale i nepřímí. A nebylo by, myslím, žádné neštěstí, kdyby pak občanstvo jiných voleb zůstalo ušetřeno: Mohly by obce volit do sněmů a sněmy do říšské rady.
Jen kořen – obec – musí býti zdráv, pak vyroste zdravý strom!
Další bolavou stránkou je výchova dorostu. Hříchem na mládeži a na státu bylo, že se drobotina vtahovala do stranických organisací a že se odtrhovala – od náboženství! Statisíce učňů v době, kdy rozpoutané pudy nejvíce potřebují moudrého vedení náboženského, nesměli v neděli konat svých náboženských úkonů, protože musili celé dopoledne sedět v pokračovací škole! A stačilo by k jejich orientaci, kdyby se zavedli v neděli od 8.–9. hod. do kostela na mši sv. a kratinkou exhortu.
Nejvíce uklidnění života překážejí lidé, kteří si ze štvaní občanstva učinili řemeslo, zdroj výživy. Různí ti příživníci, agitátoři, katilinárské existence, toreadoři, exaltados a desperados, kteří si nedovedli dobýt solidního povolání a svými demagogickými schopnostmi jsou odkázáni na tento druh výživy. O tyto lidi měl by se postarat stát a opatřit jim poctivější kus chleba.
Tomu, kdo o hořejších problémech neměl kdy přemýšleti, budou se zdát mé návrhy snad nedůležitými, zkušeným politikům, kteří poznali politiku zblízka, budou se zdáti – naivními a utopistickými.
A s těmito bych málem sám souhlasil a velice bych se divil, kdyby některý státník poctivě chtěl je uskutečnit. Neboť každý má své obzory a své zájmy.
9