BLATOUCHU.

Alfonsa Maria P.XX V.XX Bělohlávek František H.XX Bukovec František Čech František Dohnal Karel Dostál Lutinov Jan Halouzka Jan Hejčl Josef Hofer Vladimír Hornov František Hrachovský Antonín Hrůza Adam Chlumecký František Chrám František Kašpar Marie Kavanová Vojtěch Koudelka František Kyselý Augustin Lužný Emanuel Masák František Odvalil Marie Pavlíčková Gabriel Ronaj Augusta Rozsypalová Jaroslav Řehulka Josef E.XX Říha Jan Eugen Sequardt Jan Snášel František Střížkovský Rudolf Stupavský Jan Šanda A.XX Špale František Valoušek K. XX Vřesovský Jan Vyhlídal

BLATOUCHU.
Mně dlouho bylo záhadou, proč za tou naší zahradou mě květ blatouchu láká? Již vstává, ač sníh v úvalech, ač cítit ještě mrazu dech a řídkým zjev je ptáka. Dí, sestřička že fialka je větší mrazů nedbalka, prý dávno v nebe hledí – – Však, bratře můj, ta v zákoutí, kde severák jí nermoutí, kdes ukrčena sedí. Tam teplý dech jí zahřívá, i slunce lázeň zářivá, i lístek s keře spadlý, a kvítek růže voňavý, jenž dýchal sladké pozdravy, k ní padl v létě svadlý. 125 Ty v bahnech stojíš, ve vodách, kde v noci závoj mlh se táh tak studený, až k smrti. Jak můžeš zlobě odolat – jed, který cítíš vzduchem vlát, tvé žití nerozdrtí? Mně nutí k žití rozkoše, jež tekou země po ploše a vstupují mi v tělo, a slunce paprsk zlatistý, jenž padá na mé na listy a celuje mě v čelo. To, bratře, zváží severák, jenž za to má, že je čtverák, když dechne na tě mrazem, když přepadne tě za nocí a drsnou barbara mocí tě tiskne v ledy na zem. Což mrazy, jež tě přepadnou, což sněhy, jež snad napadnou, což zloby mně všech světů? Já k slunci hledím do nebe, je ssaji, hltám do sebe, je piji v kalich květů. 126 AUG. ROZSYPALOVÁ:

Básně v knize Ratolest olivová: