SMUTNÉ MATCE.
Proč v dálku vyhlédáš? –
Tři syny poslala jsi v cizí zem,
tři syny, radost starých roků svých.
Jich čela žehnalas’ a pohledem
jsi provázela očí zarudlých.
Proč v dálku vyhlédáš? –
Tam v dálné zemi smutný lazaret,
v něm jednou za tichého večera
tvůj synek mladý vydech naposled,
když život vyssála mu cholera.
Proč v dálku vyhlédáš? –
Tam v daleku je smutná cizí zem
a mnoho osamělých mohyl v ní.
Tam druhý syn tvůj zabit šrapnelem,
a já mu zapěl píseň pohřební.
Proč v dálku vyhlédáš? –
Jde světem bledá Smrt jak mocný pán
a běda, koho kosou zachvátí!
Tvůj třetí syn byl před ní zachován,
však bez nohou se k tobě navrátí.
31
AUG. LUŽNÝ:
ÚTĚCHA SS. OTCŮV.
(Pro truchlící ve světové válce.)
Sv. BASIL (+ 379) psal Nektariovi, když mu zemřel JEDINÝ SYN:
„Hospodin dal, Hospodin vzal, jak se Hospodinu líbilo, tak se stalo. Tento výrok či spíše vznešený smysl tohoto výroku budiž i naším: pak spravedlivý Soudce stejně nám odplatí, co se stejnou odhodlaností snášíme. Vlastně jsme syna neztratili, nýbrž jenom jej vrátili Tomu, Jenž nám jej na čas svěřil za léno. On sám nepřišel o život, nýbrž jenom zaměnil horší za lepší. A země nekryje našeho miláčka, nebe si jej vzalo. Jenom chvilku vyčkejme – a jsme též zas u něho. Rozloučení nepotrvá dlouho; a náš život není nežli putování do společného příbytku. My živí všeci tam putujeme. Rozdíl jest jenom v tom: on už došel, onen ťuká skutečně na bránu, jiný za ním spěchá, aby brzo dospěl. JEDEN cíl nás všecky jímá do náruče své. I když tedy miláček náš rychleji skončil svou dráhu: my všichni tou dráhou kráčíme a JEDEN příbytek čeká na
32
nás všecky. Jen o to pečujme: v nevině a čistotě se mu vyrovnati, bychom jako děti v Kristu Pánu bez falše a klamu byli přijati do téhož místa odpočinku a míru.“
Církevní Otec sv. JERONÝM (+ 420) napsal sv. Pavle k úmrtí svaté Blaesily, DCERY Pavliny, m. j. toto:
„Netušíš, že ti volá Spasitel: ,Pavlo, proč se rmoutíš nad tím, že dcera tvá stala se mojí? Slzy tvé jsou takměř vzpourou vůči Mé Prozřetelnosti, zločinem proti Mně.‘ Vím, že matka smí přírodě trochu povoliti; ale nemírná bolest není náboženství ke cti a vrhá na život Bohu cele zasvěcený zlé světlo. I Blaesila se rmoutí, – pokud blaženost její toho připouští – vidouc, jak přemírou své bolesti Ježíše Krista zapíráš. Nezáviď mi oslavy mé, volá ti s nebe výšin; jsem tu u Matky Páně a ve společnosti andělův a svatých. Pláčeš, že jsem opustila svět, – a já lituji tvého dosavadního vyhnanství, kdež jsi vystavena tolikerým nebezpečím.“
Theodoře, ctihodné VDOVĚ po vznešeném Španělu Luciniovi, napsal týž Otec církevní:
„Jako vítěz trůní tam nahoře, patří na tě a utěšuje tě v žalu a připravuje ti místo po svém boku.“
Sv.CHRYSOSTOM (+ 407) píše vznešené mladé ženě, ana ztratila MANŽELA Therasia po pěti letech šťastného manželství: „Kdyby ti někdo byl slíbil, že učiní manžela tvého pánem cela světa,
33
ale s podmínkou, abys od něho žila odloučeně 20 let, po uplynutí jich že ti bude vrácen s císařskou korunou na hlavě, s žezlem v ruce a purpurem na bedrách, a ty že budeš sedat po jeho boku, – tážu se tě: nebyla bys ráda i ochotně svolila v to odloučení, nebyla bys zůstala muži bez poskvrny věrnou po tu celou dobu? Snášej tedy trpělivě jeho odchod ne z lásky ku království pozemskému, nýbrž z touhy po královstvím nebeském, abys obdržela manžela svého znova, ne v plášti královském pomíjejícím, nýbrž v hávu oslavené nesmrtelnosti.“
34
FR. ODVALIL: