ŽEBRÁK.
Jan Haukap něžně o chudinu dbal,
když na Strahově opatem se stal.
A pro almužen hojná vydání
on leckdy zaslech’ bratří žehrání.
Než, nedbal nic a v lásce k chudým rost’;
kdo chudý, vždy mu vítaný byl host.
90
„Jak snadno,“ říkal, „v ubožáků kruh
můž’ nečekán se vmísiti sám Bůh!“
A jednou, žebráků když hostil dav,
z nich jeden nápadný měl vzhled i mrav.
Tak důstojně si vedl za stolem,
že podiv, úctu budil kolkolem.
A jeho zrak, ač krotký, slunný byl,
jak pronikavý šíp se v duši ryl.
„Kdo jsi?“ chtěl ptát se opat kolikrát,
leč zaražen vždy zůstal před ním stát.
Když nasyceni hosté veškeří,
Jan opat zvědav stanul u dveří.
„Své jméno cizinec mi poví snadsnad,
až ze síně se bude ubírat.“
Jak v řadě přistoup’ k němu chuďas ten,
byl naráz bílým světlem obestřen.
Bok odhalený jizvou se mu rděl
a jizvy zářné v rukou, nohou měl.
Tu štěstím v závrať padal opat Jan
a sotva vzjásat moh’: „Můj Bůh a Pán!“
91
Dr. JAN HEJČL:
PRAVDA NADE VŠECKO.
Zapadlá anekdota ze starého Východu.
Četli jste již TŘETÍ knihu Esdrášovu? Kdo nečetl prvé ani druhé knihy Esdrášovy, nesnadno se dostal ke TŘETÍ. Ale i ten, kdo listoval v kanonických knihách Esdrášových, obyčejně nevšímá si knihy TŘETÍ, odloží ji, že je to „APOKRYF“. A přece bývaly doby, kdy naši předkové se zálibou čítali „apokryfy“, ačkoli věděli, že do sbírky knih kanonických nepatří.1) Také moderní kritika věnuje „apokryfům“ velikou pozornost, ježto mají veliký význam literárně a nábožensko-historický. V poslední době poutá pozornost učeného světa zejména tak zvaná třetí kniha Esdrášova,2) která kromě 3, 1–5, 6 opakuje bezmála doslova, co podáno v Par. hl. 35n; 1. Esdr. hl. 1–10 a 2. Esdr. (Neh.) 7, 73–8, 12. Kritika shledala, že nejedno různočtení 3. Esdr. je lepší nežli běžné znění hebrejské (masoretské).3)
Úkolem těchto řádků není zabývati se těmi kritickými otázkami zevrubně. Chceme toliko se stanoviska literárně historického upozorniti na zají-
92
mavou anekdotu, jakousi perličku, kterou má toliko třetí kniha Esdrášova. Zajímavosti dodává jí STAROBYLOST její, pocházíť nejpozději ze II. století PŘED Kristem. V dějinách všeobecné výchovy lidstva hrála velikou roli, zejména v dobách, kdy bývala 3. Esdr. od některých spisovatelů církevních pokládána za knihu biblickou a kdy bývala v některých krajinách spolu s biblí čítána.4) Ať soudí kritika o historické ceně úryvku 3. Esdr. 3, 1-5, 6 jakkoli, je jisto, že anekdota, kterou tu dle řeckého znění podáváme,5) utvrzovala v čtenářích přesvědčení, že je PRAVDA NADE VŠECKO.
*
Starovýchodní vladaři chtěli býti moudrými;6) měli rádi ve své družině mudrce,7) se kterými se radívali. Moudré myšlenky bývaly vyslovovány vtipnými hádankami, duchaplnými aforismy a pod. Král Dareios – neznámo,8) zda I (521–485), či II (424 až 405) – vypsal dokonce odměnu tomu, kdo nejlépe rozřeší hádanku, CO JE NA SVĚTĚ NEJMOCNĚJŠÍHO. Vysvítá to z rozhovoru tří královských pažat, který 3. Esdr. 3, 4–12 líčí takto:
„Tehdy pravili si tři jinoši, osobní strážci, kteří střehli tělo královo: „Ať vysloví každý z nás průpovědí, co má největší moc! Čí průpověď ukáže se býti nejmoudřejší, tomu udělí král Dareios veliké dary; (udělí mu) též odměny veliké: dá jej obléci v purpur, dá mu píti ze zlatých nádob, na zlatohlavu spáti, (dá mu) vůz se zlatým postrojem, kmentový turban, řetěz kolem krku; seděti bude
93
vedle samého Dareia pro svou moudrost, a bude slouti Dareiovým příbuzným.“
„Napsal tedy každý svou průpověď, opatřil ji pečetí a položil pod podušku Dareiovi králi pod hlavu. Řekli (si): „Až se probudí král, dají mu, co jsme napsali; a čí výrok usoudí král se třemi9) velmoži perskými za nejmoudřejší, tomu se dostane vypsané ceny. První napsal: „Největší moc má víno.“ Druhý napsal: „Největší moc má král.“ Třetí napsal: „Největší moc mají ženy; ale všecko překonává pravda.“
Dareiova pažata znala patrně svého pána. Věděla, že po hostině nemívá spánku, že baví se pak rád hádankami, jako činil u stolu.10) Slyšme dále spisovatele 3. Esdr. (3, 1–3, 13nn):
„Král Dareios učinil velikou hostinu všem poddaným svým: všemu dvorskému služebnictvu, všem velmožům medským i perským, všem satrapům i vojevůdcům, jakož i místodržícím svým do Indie, do Etiopie ve stu dvaceti sedmi zemích.11) Jedli, pili, a nasytivše se, odešli. Také král Dareios odešel do ložnice. Usnul, ale (brzy) se probudil.
Když tedy se probudil král, vzali a dali mu, co bylo napsáno. I přečetl (to) a kázal posly svolati všecky velmože perské i medské, satrapy, vojevůdce, místodržící a velitele.12)
Když se posadil v soudní síni,13) bylo před ním čteno, co byli napsali. Pak přikázal: „Zavolejte jinochy, ať sami vysvětlí své výroky!“
Když vešli, pravili jim: „Vyložte nám, co jste napsali!“
94
A) MOC VÍNA. (3. Esdr. I6b–23).
Počal tedy první, který byl se vyslovil o moci vína, a mluvil takto:
„Muži! (Tážete se,) jakou moc má víno? Všem lidem, kteří je pijí, obluzuje rozum! Působí, že stejný má rozum král i sirotek, nevolník i svobodný, chuďas i bohatec. Každou náladu obrací v radost a veselí. Působí, že zapomíná (mysl) na zármutek i na dluhy. Všecka srdce činí bohatými, že zapomíná (mysl) na krále i na satrapy, že (člověk) hřivnami jen hází.14) Když lidé pijí, nedbají, by se zachovali přátelům a příbuzným, ale zanedlouho tasí meče. Když pak se z vína proberou, nevědí, co učinili. Muži, nemá víno největší moc, kdyžtě nutí takto činit?“
A to povědev, mlčel.
B) MOC KRÁLOVA. (3. Esdr. 4, 1–13).
I počal mluviti druhý, který byl se vyslovil o moci králově:
„Muži! Nejsou mocni lidé, kteří vládnou nad zemí, mořem i vším, co je v nich? Ale nejmocnější je král. Panuje nad nimi, vládne jim a cokoli jim řekne, všeho poslouchají: Káže-li jim, by proti sobě válčili, válčí. Pošle-li je na nepřítele, táhnou a boří hory, hradby a věže. Zabíjejí a nechávají se zabíjeti, a rozkazu králova nepřestupují. Zvítězí-li, přinášejí králi všecko; také vše, co zbylo, když plení. Ti pak, kteří nekonají vojenskou službu a neválčí,
95
ale vzdělávají půdu, když byli zaseli a zase sklidili, přinášejí králi – ano druh druha nutí, by přinášeli králi dávky. On jest jediný! Káže-li zabíti, zabíjejí. Káže-li propustiti, propouštějí. Poroučí-li bíti, bijí. Poroučí-li pustošiti, pustoší. Velí-li stavěti, stavějí. Velí-li vyhubiti, vyhubují. Nařídí-li zasadit, zasazují. Všecek lid i vojsko jeho poslouchají. Sám zatím leží, jí, pije a spí; oni pak jsou na stráži kolem něho, a nikdo nesmí odejíti po svých a tak neposlušný býti. Muži! Není král nejmocnější, kdyžtě tak ho poslouchají?“
A mlčel.
C) MOC ŽEN. (3. Esdr. 4,13–32).
Tu třetí, který byl se vyslovil o ženách a pravdě, – totiž Zorobabel8) – počal mluviti:
„Muži! Není veliký král a není mnoho lidí (mu podaných)? Nemá také velikou moc víno? Ale kdo nad nimi vládne a kdo jim panuje? Zda ne ŽENY? Ženy porodily krále a všecky lidi, kteří vládnou nad mořem i nad zemí. Z nich pocházejí, a ony vychovaly ty, kteří pěstují révu, z níž je víno. Ony dělají šaty mužům, ony dělají ozdoby mužům, a bez žen nemohou muži býti. Nahrabou-li si zlata, stříbra nebo jakýchkoli skvostů, spatří-li však ženu jedinou, krásnou vzezřením a sličnou, nechají toho všeho, pukají hned touhou po ní, s otevřenými ústy hledí za ní, a všichni berou si ji raději nežli zlato, stříbro, nebo jakýkoli skvost. Muž opouští otce, který ho byl vychoval, i svou vlast a přilne
96
k manželce. Ženu maje na mysli, vypouští duši, zapomínaje otce, matky i vlasti. Z toho dlužno vám poznati, že nad vámi ženy vládnou. Či nelopotíte a nepachtíte se, abyste všecko snesli a dali ženám? Ano, muž bere meč a vydává se na cestu, by loupil a kradl, by sjížděl moře a řeky, lvu hledí do očí, potmě chodí, a co ukradl, urval a uloupil, odnáší – milence! Mnohem více miluje muž manželku, než otce a matku. Mnozí minuli se rozumem pro ženy, stali se otroky pro ně; a mnozí zahynuli, ježto klesli a zhřešili pro ženy.
Ještě mi nevěříte? Není král veliký svou mocí? Nebojí se všecky země zavadit o něho? (A přece) viděli jej, a Apami,15) dceru vzácného Bartaka, ženinu královu, ana seděla po pravici králově, vzala korunu s hlavy královy, vstavila ji sobě, levící pak krále bila. Při tom král s otevřenými ústy hleděl na ni, a když se na něho usmála, usmál se. Hněvala-li se na něho, lichotil jí, aby se na něho udobřila. Mužové, zda nejsou ženy mocné, kdyžtě takových věcí dovedou?
Tu král a velmoži hleděli na sebe.
D) MOC PRAVDY. (3. Esdr. 4, 33b–40).
I počal mluviti o PRAVDĚ:
„Mužové! Nejsou ženy mocné? Veliká je země, vysoká jsou nebesa, a rychlý je běh slunce, neboť obíhá kruh nebes a zase vrací se na své místo za jeden den. Není veliký, kdo takových věcí dokáže? Avšak pravda je větší, je mocná nade všecko!
97
Všecka země pravdu vzývá, nebe jí dobrořečí, všecky věci třesou a chvějí se (před ní), a nemá nic s nespravedlností. Hříšné je víno, hříšný je král, hříšné jsou ženy, hříšní jsou všichni synové lidstva, a hříšné jsou všecky skutky jejich. To vše (jest nespravedlivé), není v nich pravdy a pro svou nespravedlivost hynou. Ale pravda zůstává a moc má na věky! Žije a vládne na věky věkův! Nehledí také na osobu, nestraní, ale činí spravedlnost, kdežto vše je hříšné a zlé. Všichni mají zálibu v jejích činech, a v jejím soudě není nic nesprávného. Jí přísluší síla, vláda, moc a velebnost všech věků! Požehnán budiž Bůh pravdy!“
Když přestal mluviti, zkřiklo veškeré shromáždění a pravilo: „Veliká je pravda, JE NEJMOCNĚJŠÍ!“
Tu mu pravil král: „Požádej, cokoli chceš nad to, co jest vypsáno, a dáme ti, ježto bylo shledáno, že jsi nejmoudřejší...“
POZNÁMKY.
1) Viz Sedláček, Úvod do knih Starého zákona, Praha 1904, str. 126.
2) Z nejnovější katolické literatury buďtež tu jmenovány dvě monografie:
a) Edmund BAYER, Das dritte Buch Esdras und sein Verhältnis zu den Büchern Esra-Nethemia. Gekrönte Preisschrift. Freiburg i. B. 1911 (Biblische Studien XVI, 1).
b) WALDE Bernhard, Die Esdrasbücher der Septuaginta. Tamže 1913. (Biblische Studien XVIII, 4). – Podrobnější literatura tamže.
98
3) Bayer n. a. m. str. 86, 4.
4) Bayer tamže str. 1nn. Užil jí také již Josefus Flavius ve svých „Starožitnostech“ XI, 1–5.
5) Dle vydání: Henry Barclay Swete, The Old Testament in Greek according to the Septuagint Vol II Cambridge 1907 str. 136nn. Též úryvek 3. Esdr. 3, 1–5, 6 byl napsán původně ARAMSKY. Ten originál však se ztratil. Kniha zachována toliko v překladech: řeckém, latinském a asyrském.
6) Srv. 3 Král 3, 2nn. – Již Chamurapi (kol r. 2000 před Kr.) nazývá se v úvodu ke svému zákoníku (nejstaršímu na světě) několikráte „MOUDRÝM“.
7) Srv. Est. 1, 13; Dan. 2, 12; 5, 15.
8) Nelze zjistit, co je na tomto příběhu historického a do které doby jej klásti. Ta nejistota neubírá důmyslu a ceny anekdotě. – Totéž dlužno říci o Zorobabelovi, který žil za KÝRA (539–529), Kambysa a Daria I. Srv. Esdr. 2, 2; 5, 2. – Jos. Flavius mění „DAREIA“ v KÁMBYSA (Starožitnost XI, 3).
9) Dle Esdr. 7, 14; Est. 1, 14 bývalo těch velmožů kolem krále zpravidla SEDM.
10) O zálibě starých baviti se při jídle hádankami viz Sdc. 14, 10nn.
11) Tolik provincií měl dle Est. 1, 1 také perský králi „ACHAŠVEROŠ“, t. j. XERXES I. (485–465).
12) Srv. Est. 1, 3.
13) Srv. Est. 5, 1.
14) Podnapilý chlubil rád užívá vysokých čísel mluvě o penězích. V ústech jeho znamená milion ne více nežli haléř.
15) APAME historicky neznámá. Neznámější „BARTAKOS“.
99
JOSEF E. ŘÍHA: