ZÁTIŠÍ.

Alfonsa Maria P.XX V.XX Bělohlávek František H.XX Bukovec František Čech František Dohnal Karel Dostál Lutinov Jan Halouzka Jan Hejčl Josef Hofer Vladimír Hornov František Hrachovský Antonín Hrůza Adam Chlumecký František Chrám František Kašpar Marie Kavanová Vojtěch Koudelka František Kyselý Augustin Lužný Emanuel Masák František Odvalil Marie Pavlíčková Gabriel Ronaj Augusta Rozsypalová Jaroslav Řehulka Josef E.XX Říha Jan Eugen Sequardt Jan Snášel František Střížkovský Rudolf Stupavský Jan Šanda A.XX Špale František Valoušek K. XX Vřesovský Jan Vyhlídal

ZÁTIŠÍ.
Nedávno tři svatí vyhoštenci z končin egyptských se vrátili; klidně v smaragdových vršků věnci Nazaret spal vedrem unylý a těm třem ty vršky povídaly: „Pokoj vám! My strážcové jsme dbalí.“ A byl pokoj po celičké chatě, kam jen očím událo se zřít. Josef dílnou šukal, v rukou latě, s příčkami jež hodlal v branku sbít; duší myšlenka mu šla, dar Boží, že své kosti spokojen tu složí. Podál před komůrky zevní prahem s kužele Máť Boží předla len; nemísil se s jejím tichým blahem zlověstivý o Golgotě sen, před divadlem poutavým té chvíle ustávaly hbité ruce v díle. 89 Malý Ježíš skývu chleba drobil holubům, jichž houf se k němu slét’, a tak sladký dětství vděk mu zdobil hlavu rusou, korálový ret, že Máť v duchu výhost přástvě dala, by jej schválila a zulíbala. Zatím drobty sezobány všecky, Ježíš neměl hladovým co dát; prchl z jeho tváře výraz dětský, stínem soucit na čelo se klad’, soucit vážný s utrpením tvorů – božství blesklo z hošíkova zoru. A Máť šťastná, která právě chtěla zlíbati mu líčka růžená, horoucí zas žádostí se chvěla sklesnouti co nejhloub v kolena a jen jako člověk Bohu svému klaněti se dítku milenému.

Básně v knize Ratolest olivová: