Pokrytec.

Milan Fučík

Pokrytec.
V Tvých vlasů ebenu noc chví se vášnivá, v Tvých očí hluboku zřím dálky Tajemství a vlnou ňader Tvých bouř kypí Života. Tvé pleti bílý žár a oheň zářivý mít mohla jenom sladká Anadyomené, – v Tvých údů linie slét’ souzvuk Věčnosti. Já, čisté Lásky kněz, jsem Tobě sebe dal a v službě mysterní Tvé vůně dýchám jen a v chrámu Krásy Tvé v pokoře poklekám, v své touze uctivé – však lstivý pokrytec: Já čekám bez dechu v předtuše vášnivé, až v chvíli vítězné Tvůj oltář panenský do rumů rozmetám a Tebe chvějící v své slavně království odvedu přemoženou..!přemoženou...! 31