Cesta k Ideálu.Rapsodie. Z království Pohádek, jichž obrys splynul v mlze,v ráj plul jsem Básníků na lodi Poesiea v plavbě rozkošné – (té hudby veršů, rytmů!)zřel zlaté ostrovy a země báječné.Až jednou vpluli jsme ve přístav skalnatý,nad nímž se týčil chrám.Tam byl jsem uvedena šel jsem celé dny po chodbách nekonečných,pokrytých obrazy, jež měly život snad.To chrám byl Dějin. Uchvácen jsem zíralna bohů dlouhý řad a jejich kněží davy,na králů velikosť, purpurem zářících,jichž trůny chvěly se nad krve děsným mořem,na život divoký, jejž žili praotci,na jejich dlouhý boj i slavné vítězstvínad mocí Přírody, jíž vládli na konec,na pestré osudy, jež velké myšlenkymusily překonat, než pravdou uznány,na rovnosť blaženou všech lidí nejstarších,na děsné zápasy o hroudu, víru, vlasť,na krutou porobu, v níž padli všichni lidé,na zpupnosť tyranů, již vládli nad nimi,na hnusné šlapání všech věcí nejsvětějších,na rozlet mohutný a krátkou svobodu,jež bídou končí dnes, snad ze všech nejhorší...– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –16A znaven nesmírně a dojat, rozrušentou cestou bez konce a dojmů tisíci,tou silou mohutnou všech dějů nesčetnýchjsem klesl vysílen a usnul tvrdým spánkem.Však ve snu vířil dál ten chaos bouřlivý,až zřel jsem najednou jak k jednomu vše spělo –ku štěstí člověka, ku ráji na zemizemi,ku božství Lidskosti ve chrámech národů...!– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –Sen dlouhý pominul a stál jsem v jitra jasuna hoře vysoké a dole pode mnoujsem město nesmírné zřel – město Života.A k němu vedla cesta úzká, trnitá,tou jenom přístup byl, kol všude propasť zela.Však řek jsem: Půjdeš tam a budeš bojovat!A k nebi v přísaze jsem ruce pozdvihl:Ty svatá Lidskosti, svůj život celičký já Tobě zasvětím.Je veliký Tvůj boj, však chci jej bojovat,v tvém šiku odvážném chci vidět vítězství,v němž přijde štěstí všech a ráj zde na zemi.Na božství Tvoje teď já slavně přísahám,jdu v zápas bouřlivý a nechci ustoupit,až svatý prapor Tvůj zavlaje vítězněna horách nejvyšších všech Země království...!17