Magie.
V idejí nekonečných rozepětí,
v snů mlhu halena a v aromata,
v tmu životů jak pochodeň pláš vzňatá,
na majáku, jenž strmí ze zásvětí.
Ctnost, zločin, dobro, – všechno jedno je Ti.
Jsi v slávě povýšena nad dogmata,
a korunu, jež v čele tkví Ti zlatá,
hvězd čistý lesk i zápach krve světí.
Jak hory skleněné se věky řítí,
svět před sebou sám prchá, děsem zmámen,
Ty klidná trváš v Ticha zkamenění.
Studeně zrak Tvůj do věčnosti svítí,
v něm černých křišťálů se míhá plamen,
jenž slabé spaluje a silné v bohy mění.
[10]