Astartina mše.
Velekněz:
„Vypuzená smečkou vřeštících troupů,
blázny prokletá a proskribovaná,
ožila jsi ve stínu gothických sloupů,
nevěstka-panna!
Antické Tvé chrámy zapadly v rumy.
Duše svatých neřestí plá však dále
a skřek mnišské závisti neutlumí
hymny k Tvé chvále!
Astaroth! Ó Královno, Živote, Paní!
Vítězná zříš s Madonny piedestalu,
plíseň ctnosti prchá před Tvojí skrání,
Koruno králů!“
Ministranti:
„Kněžno s luny pletí bílou,
Tabernakle viny,
smyslnosti žhavou silou
naplň naše klíny!“
Velekněz:
„Duše světů! Sestoupiž v naše těla,
zaklínám Tě, oplzlá, tmavá, vilná,
panen krví tygřice zkrvavělá,
v potencích silná!
Mezi námi dlíš! A sládnoucím peklem
rozléváš se celá do krve naší,
hříchů odeur vrcholí v hymnu vzteklém,
bují a raší!
[13]
Sláva Tobě! Monstranci vznáším Tvoji!
Jako chlípných ňader bradavky svítí
granáty v ní. Nad námi Stín Tvůj stojí,
Principe žití!“
Sbor:
Vítej„Vítej nám v rythmu Svých ód!
Opilí rozkoší bez hrází,
v peklo se řítíme s extasí,
Astaroth, Astaroth, Astaroth!“
[14]