Klekání.
Klekání slavně nad krajinou zvoní,
krvavé slunce k západu se kloní,
zmrtvělým vzduchem tuberosa voní.
Jak luny zář když do křišťálu padne,
zablesknou šerem zvonů chóry chladné,
ve vzduchu smutná tuberosa vadne.
Doznívá nad klášterem v posled Ave.
V uzounké cele, opuštěné, tmavé,
nad ložem bliká světlo červenavé.
Je ticho. Tuberosy dovoněly.
Dva mniši vstoupili do úzké cely,
dva smutní mniši, okno otevřeli...
[20]