Sova.
Západním portálem když slavně vchází
noc achatová, triumfem svým zpitá,
jak Kroesus v bezdno střepy šperků hází
a stínů holdy ve propastech vítá.
A její oči do tmy svítí žluté
jak oči sfingy, která pohnula se,
jak staré kletby ze snů vytrhnuté,
jak forsforfosfor plísně v utopenců vlase.
Když s černé větve na temeni skály
rouhavou svoji moudrost k hvězdám metá,
z těch očí cítíš, tajemství jak pálí,
jež urval někdo z mysterií světa.
V dva žluté měsíce se posléz mění,mění
v dvě topasové koule rozsvícené,
v dvě tůně magického zrcadlení,
nad nimiž Ticha majestát se klene.
Hle, Pallas přichází s železným štítem
a neznámý děs hlas tvůj v hrdle škrtí,
když v žlutém světle, v písmu v ocel vrytém
čteš moudrost, která mrazí chladem smrti.
[24]