Květ poznání.
Archanděl zadul v nástroj stříbrný
a hudba sfér se nesla do výše,
jak neznámému Tvůrci slavná mše,
jak chorál hvězd, jen bohům patrný.
A letěl Aeon v safírové sny
a gázový plášť jeho objal vše,
s hvězd splývaje, přes dómy, přes chýše,
kde žal bděl, vlekl se a přes trny.
Krev setřel s nich a potřísnil svůj lem,
až rozhořel se tmavým červánkem
jak vášní zabarvená nevinnost.
A z červánku květ obrovitý vzrost, –
květ Poznání, v nichž nenalezneš dna, –
květ Poznání, jichž člověk nepozná.
[15]