I. Nesmírná poušť přede mnou i za mnou,

Antonín Klášterský

I.
Nesmírná poušť přede mnou i za mnou, Nesmírná poušť přede mnou i za mnou,
 a já hledím okem duše k nivám, kde klas bují, zalit září plamnou, ze dna srdce svého žalmy zpívám. Zpívám, že v tom velkém tichu kolem se mi srdce divným steskem chvěje, že zřím cestou mnohé klesat bolem, žízní, mdlobou v chvíli beznaděje. Zpívám, že tu bídu trpím s nimi, zpívám, by šly lehčej naše děti, že mé srdce z jizev krvácí mi, ale duše větrem k předu letí. Nedbám, jestli skráň mou zraní kámen za ten zpěv, jenž se rtů se mi řine, tys, ó, Pane, vznítil jeho plamen, a ty víš, že těchy nemám jiné. Víš, že pěl jsem z duše hlubokosti, plesy živé, smutky nevylhané, a když zajdou bez ohlasu, dosti již tím zpěvem dal’s mi – dík, ó, Pane! „Máj“ 1910-11.
7
Básně v knize Z českých žalmů:
  1. I. Nesmírná poušť přede mnou i za mnou,
  2. II. Je náš tábor jako výspa v moři,
  3. III. Faraonův dvořan slyše kdysi
  4. IV. Vydal jsi nás v nepřátelské ruce,
  5. V. Když jsme vyšli na poušť, Memnon zpíval
  6. VI. S úsměvem tak naši děli otci:
  7. Vll. Ze zajetí Spánku vyvedeni,
  8. VIII. „Spravedlnost!“ lkali jsme, „ó, Pane!
  9. IX. Našim bolům není konce, není,
  10. X. Ne, my v cíl svůj nevěřili dosti,
  11. XI. Dost, že aspoň to nám k těše přáno
  12. XII. Jaký výkřik burcuje nás ze sna,
  13. XIII. Hrdostí se srdce moje chvěje,
  14. XIV. Neklňte těm, kdož se ještě smějí
  15. XV. „Ku předu!“ hlas zazní, a my táhnem
  16. XVI. Po táboře jak jsem chodil v šeru
  17. XVIl. Časem, když už dál že nelze, zdá se,
  18. XVlll. Pustý povyk neznač cestu naši,
  19. XlX. Lidu vůdcem nebuď v poušti zpráhlé,
  20. XX. Sílu, Pane, sílu těm, kdo vedou
  21. XXI. Utýráni jdem a ztrmáceni,
  22. XXII. Stavěli jsme králům pyramidy,
  23. XXlll. Rozžhnout světlo, aby v stanech plálo
  24. XXIV. Kdo jsi ty? – vy díte rozmrzele –
  25. XXV. Veď, ó, Bože, veď nás stále k předu,