XV. „Ku předu!“ hlas zazní, a my táhnem

Antonín Klášterský

XV.
„Ku předu!“ hlas zazní, a my táhnem „Ku předu!“ hlas zazní, a my táhnem
 širou pouští dnem a nocí k předu, úpalem a žízní krutě práhnem, za dnem den nic nejeví se hledu. Noha slábne, každý krok již bolí, rty nám hoří suché, okoralé, dlaň již sotva připíná se k holi, krhavý zrak marně hledí v dále. A v tom „Stát!“ hlas vzkřikne plný síly, který rázem naši mdlobu snímá. „Oklikou je třeba brát se k cíli, takto spíš ho dostihnem než zpříma!“ A náš voj se oklikou hned béře, táhnem dál, jen tu tam zazní v hejně tichý rept, a mnohý v nedůvěře pátrá kol. Den za dnem poušť tu stejně. „Na východ!“ tu někdo zvolá zase, a již všecko obrací se za ním. „Na západ!“ kdos vykřik, plamen v hlase, a my táhnem k západním hned pláním. 30 K předu, zpět a na východ a západzápad, se dnes tam, sem zítra potácíme, až pak posléz, jak tu bídu chápat! tam se zas, zkad vyšli jsme, jen zříme. A tu ruce všech se v pláči lomí, srdce všecka touží v bezradnosti na zem horkou klesnout v bezvědomí, nechat zavát drobným pískem kosti! Ó, ký smutek, v takém zříti mžiku, jak se slunce v tiché slávě sklání před očima bědných bojovníků nad tou němou, nekonečnou plání! „Máj“ 1909-10.
31
Básně v knize Z českých žalmů:
  1. I. Nesmírná poušť přede mnou i za mnou,
  2. II. Je náš tábor jako výspa v moři,
  3. III. Faraonův dvořan slyše kdysi
  4. IV. Vydal jsi nás v nepřátelské ruce,
  5. V. Když jsme vyšli na poušť, Memnon zpíval
  6. VI. S úsměvem tak naši děli otci:
  7. Vll. Ze zajetí Spánku vyvedeni,
  8. VIII. „Spravedlnost!“ lkali jsme, „ó, Pane!
  9. IX. Našim bolům není konce, není,
  10. X. Ne, my v cíl svůj nevěřili dosti,
  11. XI. Dost, že aspoň to nám k těše přáno
  12. XII. Jaký výkřik burcuje nás ze sna,
  13. XIII. Hrdostí se srdce moje chvěje,
  14. XIV. Neklňte těm, kdož se ještě smějí
  15. XV. „Ku předu!“ hlas zazní, a my táhnem
  16. XVI. Po táboře jak jsem chodil v šeru
  17. XVIl. Časem, když už dál že nelze, zdá se,
  18. XVlll. Pustý povyk neznač cestu naši,
  19. XlX. Lidu vůdcem nebuď v poušti zpráhlé,
  20. XX. Sílu, Pane, sílu těm, kdo vedou
  21. XXI. Utýráni jdem a ztrmáceni,
  22. XXII. Stavěli jsme králům pyramidy,
  23. XXlll. Rozžhnout světlo, aby v stanech plálo
  24. XXIV. Kdo jsi ty? – vy díte rozmrzele –
  25. XXV. Veď, ó, Bože, veď nás stále k předu,