IV. Vydal jsi nás v nepřátelské ruce,

Antonín Klášterský

IV.
Vydal jsi nás v nepřátelské ruce, Vydal jsi nás v nepřátelské ruce,
 svrhl jsi nás ve prach s výše trůnu, aby šlapal po nás tvrdý škůdce, matce naší ubil děti v lůnu. Naši slávu učinil jsi parou, zlovolně již vítr může hnáti – ale hrdost, hrdost otců starou, hrdost jen nám, Bože, neměl’s bráti! Žebráme tam, kde jsme poroučeli, hrbíme se, hřmít kde třeba smělo, nepřítel když na hod kráčí skvělý, za kost pro psa ukláníme čelo. Hodí nám ji a zas nám ji vemou se smíchem, jenž srdce trnem píchá, a ten pes jde s bolestí svou němou, rány svoje v koutě líže zticha. Není srdce, jež by k činům ztvrdlo, pro potupu pouta – není studu, brat se sápe na bratra jen hrdlo, o drobet že víc má v stejném trudu. 11 „Pojď! –Pojď!“ my na svět voláme –voláme, a„a shlédni nad naši-li bolest jiná větší?“ A již v šašků čapce tančí jedni, druzí s otců palcáty a meči... Vydal jsi nás v nepřátelské ruce, svrhl jsi nás ve prach s výše trůnu, aby šlapal po nás tvrdý škůdce, matce naší ubil děti v lůnu. Naši slávu učinil jsi parou, zlovolně již vítr může hnáti – ale hrdost, hrdost otců starou, jen tu hrdost, Bože, neměls bráti! „Máj“ 1905-6.
12
Básně v knize Z českých žalmů:
  1. I. Nesmírná poušť přede mnou i za mnou,
  2. II. Je náš tábor jako výspa v moři,
  3. III. Faraonův dvořan slyše kdysi
  4. IV. Vydal jsi nás v nepřátelské ruce,
  5. V. Když jsme vyšli na poušť, Memnon zpíval
  6. VI. S úsměvem tak naši děli otci:
  7. Vll. Ze zajetí Spánku vyvedeni,
  8. VIII. „Spravedlnost!“ lkali jsme, „ó, Pane!
  9. IX. Našim bolům není konce, není,
  10. X. Ne, my v cíl svůj nevěřili dosti,
  11. XI. Dost, že aspoň to nám k těše přáno
  12. XII. Jaký výkřik burcuje nás ze sna,
  13. XIII. Hrdostí se srdce moje chvěje,
  14. XIV. Neklňte těm, kdož se ještě smějí
  15. XV. „Ku předu!“ hlas zazní, a my táhnem
  16. XVI. Po táboře jak jsem chodil v šeru
  17. XVIl. Časem, když už dál že nelze, zdá se,
  18. XVlll. Pustý povyk neznač cestu naši,
  19. XlX. Lidu vůdcem nebuď v poušti zpráhlé,
  20. XX. Sílu, Pane, sílu těm, kdo vedou
  21. XXI. Utýráni jdem a ztrmáceni,
  22. XXII. Stavěli jsme králům pyramidy,
  23. XXlll. Rozžhnout světlo, aby v stanech plálo
  24. XXIV. Kdo jsi ty? – vy díte rozmrzele –
  25. XXV. Veď, ó, Bože, veď nás stále k předu,