V. Když jsme vyšli na poušť, Memnon zpíval

Antonín Klášterský

V.
Když jsme vyšli na poušť, Memnon zpíval Když jsme vyšli na poušť, Memnon zpíval
 probuzený náhle zlatou zoří, a tak jeho tajemný hlas splýval v ticho pouště, jíž jsme táhli v hoři: „K čemu ještě, lampo nebes velká, vzplaneš denně, svítíš se své výše nade mnou zde, nad nímž dávno nelká nikdo již, a nad hrobem mé říše. Králů král, jenž svět v své držel moci, proč mám zříti probuzený zase, v chrámech mých jak šakal hrabal v noci, jak mé město v trosky rozpadá se? Dávno písek pouště drobný zavál vítězných mých vozů každou stopu, nepřátel již nelze zdržet nával, Assyrů smích slyším, Aethiopů. Ó, kéž tolik v paži mé je síly, bych tě srazil s nebe, světlo kleté, kéž zrak zamknout mohu aspoň chvíli, neb ať Samum skácí mě a smete. 13 Pouště prach ať zasype mě zcela, abych dál již nezřel bez naděje, tam, kde moc a sláva má se skvěla, had jak syčí, ještěrka se hřeje!“ Memnon pěl, a pouště na pokraji těchu lil nám v srdce hlas ten divý. Moc se kácí, říše rozpadají! A my vstali! My jsme znovu živi! „Máj“ 1909-10.
14
Básně v knize Z českých žalmů:
  1. I. Nesmírná poušť přede mnou i za mnou,
  2. II. Je náš tábor jako výspa v moři,
  3. III. Faraonův dvořan slyše kdysi
  4. IV. Vydal jsi nás v nepřátelské ruce,
  5. V. Když jsme vyšli na poušť, Memnon zpíval
  6. VI. S úsměvem tak naši děli otci:
  7. Vll. Ze zajetí Spánku vyvedeni,
  8. VIII. „Spravedlnost!“ lkali jsme, „ó, Pane!
  9. IX. Našim bolům není konce, není,
  10. X. Ne, my v cíl svůj nevěřili dosti,
  11. XI. Dost, že aspoň to nám k těše přáno
  12. XII. Jaký výkřik burcuje nás ze sna,
  13. XIII. Hrdostí se srdce moje chvěje,
  14. XIV. Neklňte těm, kdož se ještě smějí
  15. XV. „Ku předu!“ hlas zazní, a my táhnem
  16. XVI. Po táboře jak jsem chodil v šeru
  17. XVIl. Časem, když už dál že nelze, zdá se,
  18. XVlll. Pustý povyk neznač cestu naši,
  19. XlX. Lidu vůdcem nebuď v poušti zpráhlé,
  20. XX. Sílu, Pane, sílu těm, kdo vedou
  21. XXI. Utýráni jdem a ztrmáceni,
  22. XXII. Stavěli jsme králům pyramidy,
  23. XXlll. Rozžhnout světlo, aby v stanech plálo
  24. XXIV. Kdo jsi ty? – vy díte rozmrzele –
  25. XXV. Veď, ó, Bože, veď nás stále k předu,