XIII. Hrdostí se srdce moje chvěje,

Antonín Klášterský

XIII.
Hrdostí se srdce moje chvěje, Hrdostí se srdce moje chvěje,
 duch můj jak by čárným zdrojem ožil, z písní těch jak když se síla leje a mi vtéká do tepen a do žil. Ze zpěvů těch cítím, chýle skráně, růst že z volné mohly jenom půdy, svobody že slunce plálo na ně, změnilo v žár sladký trpkost hrudy. Tam že zkvetly, člověk nespoutaný kde své čelo směle vzhůru tyčí nad předsudků hráze, moci brány a nad temnot snahy trpasličí. Tam, ó, tam jen peruti se pnouti mohou k nebi, hvězdami když zkvítá, růže velké z duše vykvetou ti, zrají plodů zrna obrovitá. A teď smutek náhle po mém čele rozprostřela lítost velká ve mně, jak když nesli muži Israele velké hrozny ze slíbené země 27 před těmi, kdož přes vše živlů hněvy pouští šli za žhavým sloupem Boha, a té půdy, kde ty zrály révy, neměla se nikdy tknout jich noha. (Nad knihou amerických zpěvů.)
„Máj“ 1910-11
28
Básně v knize Z českých žalmů:
  1. I. Nesmírná poušť přede mnou i za mnou,
  2. II. Je náš tábor jako výspa v moři,
  3. III. Faraonův dvořan slyše kdysi
  4. IV. Vydal jsi nás v nepřátelské ruce,
  5. V. Když jsme vyšli na poušť, Memnon zpíval
  6. VI. S úsměvem tak naši děli otci:
  7. Vll. Ze zajetí Spánku vyvedeni,
  8. VIII. „Spravedlnost!“ lkali jsme, „ó, Pane!
  9. IX. Našim bolům není konce, není,
  10. X. Ne, my v cíl svůj nevěřili dosti,
  11. XI. Dost, že aspoň to nám k těše přáno
  12. XII. Jaký výkřik burcuje nás ze sna,
  13. XIII. Hrdostí se srdce moje chvěje,
  14. XIV. Neklňte těm, kdož se ještě smějí
  15. XV. „Ku předu!“ hlas zazní, a my táhnem
  16. XVI. Po táboře jak jsem chodil v šeru
  17. XVIl. Časem, když už dál že nelze, zdá se,
  18. XVlll. Pustý povyk neznač cestu naši,
  19. XlX. Lidu vůdcem nebuď v poušti zpráhlé,
  20. XX. Sílu, Pane, sílu těm, kdo vedou
  21. XXI. Utýráni jdem a ztrmáceni,
  22. XXII. Stavěli jsme králům pyramidy,
  23. XXlll. Rozžhnout světlo, aby v stanech plálo
  24. XXIV. Kdo jsi ty? – vy díte rozmrzele –
  25. XXV. Veď, ó, Bože, veď nás stále k předu,