VIII. „Spravedlnost!“ lkali jsme, „ó, Pane!

Antonín Klášterský

VIII.
„Spravedlnost! –Spravedlnost!“ lkali jsme –jsme, ó„ó, Pane! „Spravedlnost! –Spravedlnost!“ lkali jsme –jsme, ó„ó, Pane!
 za to, co jsme trpěli i otci, spravedlnost ať se nám jen stane, volně žít jen v zemi volné moci! Aby žádný neklad nám již břeven před kročeje, nepoutal nám rukou, hořký rmut by našim rtům byl sleven, sražen kyj, jímž v oltáře nám tlukou!“ Zatáhlo se nebe, v divém lomu zasvitlo to v mracích jako v zlobě. Byl to hlas tvůj, Pane? jenž děl v hromu: „A jste sami spravedliví k sobě?“ „Máj“ 1905-6.
18
Básně v knize Z českých žalmů:
  1. I. Nesmírná poušť přede mnou i za mnou,
  2. II. Je náš tábor jako výspa v moři,
  3. III. Faraonův dvořan slyše kdysi
  4. IV. Vydal jsi nás v nepřátelské ruce,
  5. V. Když jsme vyšli na poušť, Memnon zpíval
  6. VI. S úsměvem tak naši děli otci:
  7. Vll. Ze zajetí Spánku vyvedeni,
  8. VIII. „Spravedlnost!“ lkali jsme, „ó, Pane!
  9. IX. Našim bolům není konce, není,
  10. X. Ne, my v cíl svůj nevěřili dosti,
  11. XI. Dost, že aspoň to nám k těše přáno
  12. XII. Jaký výkřik burcuje nás ze sna,
  13. XIII. Hrdostí se srdce moje chvěje,
  14. XIV. Neklňte těm, kdož se ještě smějí
  15. XV. „Ku předu!“ hlas zazní, a my táhnem
  16. XVI. Po táboře jak jsem chodil v šeru
  17. XVIl. Časem, když už dál že nelze, zdá se,
  18. XVlll. Pustý povyk neznač cestu naši,
  19. XlX. Lidu vůdcem nebuď v poušti zpráhlé,
  20. XX. Sílu, Pane, sílu těm, kdo vedou
  21. XXI. Utýráni jdem a ztrmáceni,
  22. XXII. Stavěli jsme králům pyramidy,
  23. XXlll. Rozžhnout světlo, aby v stanech plálo
  24. XXIV. Kdo jsi ty? – vy díte rozmrzele –
  25. XXV. Veď, ó, Bože, veď nás stále k předu,