Vll. Ze zajetí Spánku vyvedeni,

Antonín Klášterský

Vll.
Ze zajetí Spánku vyvedeni, Ze zajetí Spánku vyvedeni,
 vyšli jsme zem hledat zaslíbenou, a teď v poušti, jejíž konce není, bloudíme, nás hlad a žízeň ženou. Když jsme vyšli, Vlast nám byla zoří, na oltáři každém v jase plála, a teď každý svou si modlu tvoří, Neithu, Fegor, Isidu i Baala. Každý své se pouze koří modle, na svůj oltář vysoko ji staví, jinému se bohu směje podle, než je ten, jenž vyšel z jeho hlavy. SIyš, to lidu hlasné repotání, jak když v podzim suché šumí listí: „K čemu dále bloudit pustou plání?“ „Vraťme se!“ „Chcem chleba!“ „Chceme jísti!“ „Co nám Vlast?“ „Své kamenujme vůdce!“ „Zavedli nás na poušť pro zub šelem!“ „Nepřátelům podejme radš ruce, nasytí nás při svém hodu skvělém!“ 16 „Náš bůh jejich! Otevrou nám spíži!“ „Krásné ženy své nám dají v lože!“ Zmatek roste. Nepřítel se blíží. A ty mIčíš v oblacích, ó, Bože! „Máj“ 1905-6.
17
Básně v knize Z českých žalmů:
  1. I. Nesmírná poušť přede mnou i za mnou,
  2. II. Je náš tábor jako výspa v moři,
  3. III. Faraonův dvořan slyše kdysi
  4. IV. Vydal jsi nás v nepřátelské ruce,
  5. V. Když jsme vyšli na poušť, Memnon zpíval
  6. VI. S úsměvem tak naši děli otci:
  7. Vll. Ze zajetí Spánku vyvedeni,
  8. VIII. „Spravedlnost!“ lkali jsme, „ó, Pane!
  9. IX. Našim bolům není konce, není,
  10. X. Ne, my v cíl svůj nevěřili dosti,
  11. XI. Dost, že aspoň to nám k těše přáno
  12. XII. Jaký výkřik burcuje nás ze sna,
  13. XIII. Hrdostí se srdce moje chvěje,
  14. XIV. Neklňte těm, kdož se ještě smějí
  15. XV. „Ku předu!“ hlas zazní, a my táhnem
  16. XVI. Po táboře jak jsem chodil v šeru
  17. XVIl. Časem, když už dál že nelze, zdá se,
  18. XVlll. Pustý povyk neznač cestu naši,
  19. XlX. Lidu vůdcem nebuď v poušti zpráhlé,
  20. XX. Sílu, Pane, sílu těm, kdo vedou
  21. XXI. Utýráni jdem a ztrmáceni,
  22. XXII. Stavěli jsme králům pyramidy,
  23. XXlll. Rozžhnout světlo, aby v stanech plálo
  24. XXIV. Kdo jsi ty? – vy díte rozmrzele –
  25. XXV. Veď, ó, Bože, veď nás stále k předu,