XII. Jaký výkřik burcuje nás ze sna,

Antonín Klášterský

XII.
Jaký výkřik burcuje nás ze sna, Jaký výkřik burcuje nás ze sna,
 s jasných výšin do propastí sráží? Na nebi zřít znamení je děsná, kvil a pláč zní našich předních stráží. Nepřátelé napadli je krutí, jazyk z úst rvou hrubě dětem jejich, ve jho sklonit šíje své je nutí, utonouti cizot ve peřejích. Ještě naše stráž se pevně brání, necouvá a náspy svoje drží, dlouho-li však v děsném vichřic vání udrží se lístek nade strží? Jako vlci chvátí je a dáví, ó, zda zříš to na nebesích, Pane, jak z ran těžkých rukou jich i hlavy rudá krev do prachu země kane? Nevolá-li krev ta k tobě vzhůru vzkřikem strašným bezmezného žalu v Allelujah cherubínských kůrů, v rokot harf a třeskných do cymbálů? 25 Či ta krev jen beránků je krví, jíž plát mají veřejí nám lemy, z nepřátel až padne každý prvý, anděl zhouby až poletí zemí? Neb už jinak, než když stráž nám hyne, než když necháš v prach krev naši líti, nemůžeš nás z ospalosti líné, z chabosti, ó, Bože, probuditi? „Máj“ 1910-11
26
Básně v knize Z českých žalmů:
  1. I. Nesmírná poušť přede mnou i za mnou,
  2. II. Je náš tábor jako výspa v moři,
  3. III. Faraonův dvořan slyše kdysi
  4. IV. Vydal jsi nás v nepřátelské ruce,
  5. V. Když jsme vyšli na poušť, Memnon zpíval
  6. VI. S úsměvem tak naši děli otci:
  7. Vll. Ze zajetí Spánku vyvedeni,
  8. VIII. „Spravedlnost!“ lkali jsme, „ó, Pane!
  9. IX. Našim bolům není konce, není,
  10. X. Ne, my v cíl svůj nevěřili dosti,
  11. XI. Dost, že aspoň to nám k těše přáno
  12. XII. Jaký výkřik burcuje nás ze sna,
  13. XIII. Hrdostí se srdce moje chvěje,
  14. XIV. Neklňte těm, kdož se ještě smějí
  15. XV. „Ku předu!“ hlas zazní, a my táhnem
  16. XVI. Po táboře jak jsem chodil v šeru
  17. XVIl. Časem, když už dál že nelze, zdá se,
  18. XVlll. Pustý povyk neznač cestu naši,
  19. XlX. Lidu vůdcem nebuď v poušti zpráhlé,
  20. XX. Sílu, Pane, sílu těm, kdo vedou
  21. XXI. Utýráni jdem a ztrmáceni,
  22. XXII. Stavěli jsme králům pyramidy,
  23. XXlll. Rozžhnout světlo, aby v stanech plálo
  24. XXIV. Kdo jsi ty? – vy díte rozmrzele –
  25. XXV. Veď, ó, Bože, veď nás stále k předu,