XXV. Veď, ó, Bože, veď nás stále k předu,

Antonín Klášterský

XXV.
Veď, ó, Bože, veď nás stále k předu, Veď, ó, Bože, veď nás stále k předu,
 v touženou zem svobody a míru, v našich dětech obnov slávu dědů, vrať nám otců nadšení a víru! Slepi jsme – ó, dej ať zrak náš vidí, bloudíme – ó, zjev nám cestu k cíli, rozněť lásku v nás a velké lidi ve velkou nám sešli doby chvíli. Nenech mřít nás, nenech volat v noci, nenech zoufat v útrapách a žalu, šlehni bleskem velebné své moci, udeř v srdcí tvrdých holou skálu. Zahřmi hromem škůdcům do svědomí, až se počnou jak list jívy chvěti: „Dlouho-liž pod pýchou, než se zlomí, mají trpět v poušti moje děti?“ Trestej nás za pochyb našich vinu, za náš svár na tvrdé naší pouti, myšlence na lepší domovinu jenom nedej, Bože, zahynouti. 47 Do ní uveď aspoň naše vnuky za staleté naše ponížení, za krev naši prolitou a muky, za děs hrobu, jenž se na nás cení. Za vše rány, které jsme už snesli, sloužíce svým škůdcům za podnože, sílu vzbuď v nás, bychom nepoklesli, sviť nám, plaň, bud štítem nám, ó, Bože! „Máj“ 1910-11.
48 Z ČESKÝCH ŽALMŮ I. Nesmírná poušť přede mnou i za mnou7 II. Je náš tábor jako výspa v moři8 III. Faraonův dvořan slyše kdysi9 IV. Vydal jsi nás v nepřátelské ruce11 V. Když jsme vyšli na poutpoušť, Memnon zpíval13 VI. S úsměvem,úsměvem tak děli naši otci15 VII. Ze zajetí Spánku vyvedeni16 VIII. Spravedlnost! – lkali jsme – ó, Pane18 IX. Našim bolům není konce, není19 X. Ne, my v cíl svůj nevěřili dosti2021 XI. Dost, že aspoň to nám k těše přáno23 XII. Jaký výkřik burcuje nás ze sna25 XIII. Hrdostí se srdce moje chvěje27 XIV. Neklňte těm, kdož se ještě smějí29 XV. Ku předu! hlas zazní, a my táhnem30 XVI. Po táboře,táboře jak jsem chodil v šeru32 XVII. Časem, když už,už dál že nechce, zdá se34 XVIII. Pustý povyk neznač cestu naši36 XIX. Lidu vůdcem nebuď v poušti zpráhlé38 XX. Sílu, Pane, sílu těm, kdo vedou39 XXI. Utýráni jdem a ztrmáceni41 XXII. Stavěli jsme králům pyramidy42 XXIII. Rožhnout světlo, aby v stanech plálo44 XXIV. Kdo jsi ty? – vy dítě rozmrzele45 XXV. Veď, ó, Bože, veď nás stále k předu47
E: js; 2002 [51]
Básně v knize Z českých žalmů:
  1. I. Nesmírná poušť přede mnou i za mnou,
  2. II. Je náš tábor jako výspa v moři,
  3. III. Faraonův dvořan slyše kdysi
  4. IV. Vydal jsi nás v nepřátelské ruce,
  5. V. Když jsme vyšli na poušť, Memnon zpíval
  6. VI. S úsměvem tak naši děli otci:
  7. Vll. Ze zajetí Spánku vyvedeni,
  8. VIII. „Spravedlnost!“ lkali jsme, „ó, Pane!
  9. IX. Našim bolům není konce, není,
  10. X. Ne, my v cíl svůj nevěřili dosti,
  11. XI. Dost, že aspoň to nám k těše přáno
  12. XII. Jaký výkřik burcuje nás ze sna,
  13. XIII. Hrdostí se srdce moje chvěje,
  14. XIV. Neklňte těm, kdož se ještě smějí
  15. XV. „Ku předu!“ hlas zazní, a my táhnem
  16. XVI. Po táboře jak jsem chodil v šeru
  17. XVIl. Časem, když už dál že nelze, zdá se,
  18. XVlll. Pustý povyk neznač cestu naši,
  19. XlX. Lidu vůdcem nebuď v poušti zpráhlé,
  20. XX. Sílu, Pane, sílu těm, kdo vedou
  21. XXI. Utýráni jdem a ztrmáceni,
  22. XXII. Stavěli jsme králům pyramidy,
  23. XXlll. Rozžhnout světlo, aby v stanech plálo
  24. XXIV. Kdo jsi ty? – vy díte rozmrzele –
  25. XXV. Veď, ó, Bože, veď nás stále k předu,