Letní dny.

Josef Svatopluk Machar

Letní dny.
Den za dnem žárná koule vzplane a oblohy báň proběhne, a za hor vršky lemované si v krvavý plášť ulehne. Don za dnem slyším ptáky žvavé vždy stejnou píseň štěbetat, den za dnem vidím květy smavé vždy stejně kvést a odkvétat. Den za dnem s týmž se stýkám lidem, jenž vždy se se mnou zastaví, a s podivení hodným klidem vždy tytéž vede rozpravy. Den za dnem věčnosti v klín plyne a nenese nic nového, ni síly čerstvé v žití jiné, ni záblesk věku mladého. 49 Jak voda v toku živořivém můj život plyne tich a něm, jej neměřím víc hodin kyvem, však nudy svojí rozmarem. A smrť až sprahlou duši zkojí a ždanou dá jí proměnu, a cit-li bude v hrudi mojí, já vždycky snad jen vzpomenu na zašlé dny ty s hrůzou lednou, jak vzpomínám teď v mukách svých na knihy nudné, čtené jednou, jež znova číst’ už nechtěl bych... 50