Bálová květina.

Bálová květina.
Ta kytka vzatá s ramene s bálových modrých šatů mi stokrát za den vzpomene na bledou, štíhlou Katu. Vlas všední, světlý; její rysy též nejsou vzorem krásy snad – krásnější všechny byly kdysi ty ženy, jež jsem míval rád! Den za dnem zvolna pomíjí, já každou z drahých chvílek jen vzpomínáním probiji jak platonický snílek. Jest to jen zrak, jenž plá tak krásně, jak podzimní jas oblohy, ten věru hoden krasší básně, než mohu psát já ubohý! 51 Ta suchá kytka vzpomíná mi na ten zrak a řasy – ó Kato, dobrá, nevinná, jak se to skončí asi? Tak jako kdys, viď... Tvoje maman ti svatební dá šíti šat a vyhledá ti muže sama, jenž bude tě mít také rád, ty budeš vzornou paní též, jak tomu mrav chce světa, a s úsměvem jen vzpomeneš na svoje mladá léta... Mně také upomínka zbude na ten tvůj zrak, tu tvoji líc – a moje kniha míti bude zas o pár trpkých veršů víc... 52