Stará komedie...

Stará komedie...
Je to tak stará, známá komedie, jichž prožili jsme dost už v žití svém, a člověk přec se znovu v ni zas vžije a hrá ji s opravdovým zápalem... Mou podobiznu v album uloží si k těm tvářím z minulosti ostatním a bude se jí s jiným smáti kdysi, tak jako se mnou teď se směje jim – Mé řeči bude jednou vypravovat, jak o jiných to nyní činívá, má gesta bude směšně imitovat, mým pohledem se při tom zadívá – Mé listy jsou jen několika články v řetězu listů, jež má od jiných, po čase tyto plaché, vroucí stránky jak předešlé ty vzbudí v ní jen smích – 81 Mé polibky si nechá jiným smýti, jak já jsem slíbal retů jiných sled – a stejně něžně budou zrcadliti ty její oči, bůhví, který hled – Je to tak stará, známá komedie, jichž prožili jsme v žití svém už dost, však za diváky dvé zde bytostí je, jež vysýlá k ní moje minulosť: dvé hnědých očí, plných zoufalosti, a šedých dvé zřít musím potají – dvé obětí zří na mne z minulosti a smutně k tomu hlavou kývají... 82