Před bouří.

Jan Evangelista Nečas

Před bouří.
Ticho v lese, nepohne se nikde ani chvojí, vrchy stromů jako skály nepohnutě stojí; co je živo, jakoby se z lesa vytratilo – zvěř i ptactvo při močálech v roklině se skrylo; brouček v mechu, motýl, vážka spali pod lupeny. Mrtvé ticho! Jen vzduch horký chvěl se mezi kmeny. Úpal slunce čím dál hůře doléhal a pražil. Země prahnouc po oblaku, aby již ji zvlažil, trhala se na výsluní, hynouc hroznou žízní, vzdychala si k Pánu Bohu, jak ji slunce trýzní. Mrtvo v lese, nepohne se nikde ani chvojí, vrchy stromů jako skály nepohnutě stojí. 18