Svatojanské ohně.

Jan Evangelista Nečas

Svatojanské ohně.
Noc tichá – teplá – hvězdnatá – Hleď, co to? Ohně, na horách! jak vyskakují a co jich tam jest – již ke stu asi lze jich načítať – až dvě stě, tři sta, pět set bez mála – již na tisíc jich mnoho nechybí a ještě rostou počtem nesčetným. – To země širá s hvězdami se dala v závod světelný a s hvězdami se slučuje kraj dalekého obzoru. Však ejhle! Věží ohnivou vzplál Radhošť. Chrlí k nebesům a vystřeluje proudy plamenné a snopy jisker metá dokola. Jde na půlnoc již. Co to znamená? Co hlásají ty žhavé jazyky? Jdi blíže k ohni, spatříš, rozeznáš, jak zasálaly silné stožáry, jak od nich z beček smoly tekoucí 15 a z nakupených suchých pometel se vyvalují proudy ohnivé a vyšlehují v sloupech plamenných, když náraz větru na ně udeřil. Vzduch chvěje se a ohně hukotem jen roste ještě noci divokost. Jak černí ďáblové se míhají ty postavy tam kolem plamenů. – Vstal živou sopkou Radhošť, velikán – a pod ním kryje širou krajinu svým roztaženým, černým rubášem noc svatojanská. Radhošť vévodí jak za svých časů ještě pohanských, kdy lidé z daleka se scházeli a Radhošťově modle z dobytka své podávali žertvy zápalné. – Ta modla v napřímené pravici roh držela, v nějž vodu vlévali. Když za nedlouho voda zmizela, rok suchý, plodný z toho věstili; když v rohu vlhkost zůstala, rok mokrý, nuzný dala poznati. Tak za pohanských časů věřili, než věrověstci naši slovanští, náš svatý Cyrill, svatý Metoděj sem na Moravu přinesli své světlo víry křesťanské. Jich rukou modla zhynula, a na těch místech lidu posvátných jest vyvztyčeno kříže znamení. 16
Básně v knize V ovzduší našeho Radhoště:
  1. Volání do hor.
  2. Zvěř a ptactvo.
  3. Květena a motýli.
  4. Hory samá krása.
  5. V daleké minulosti.
  6. Svatojanské ohně.
  7. Svítání na Radhošti.
  8. Před bouří.
  9. Na hory v bouři.
  10. Aj Pustevně!
  11. První rozhled!
  12. Večer po bouři.
  13. Hvězdnaté nebe.
  14. Bača na salaši.
  15. Obroď Bůh!
  16. Kmet a kráva.
  17. Hledání pokladu.
  18. V medovém údolí.
  19. Hafery.*)
  20. Bylinářka.
  21. Jak vychvalovali myslivci své psy.*)
  22. Podivná příhoda.*)
  23. Nářek stromů.*)
  24. O černém datlovi.*)
  25. Spořivá děvčata.
  26. Dobrosrdečná zdvořilost.
  27. Co se třikrát za den rodí?
  28. 1. U pat hor již odumírá
  29. 2. Ve štěrku a suchém písku,
  30. 3. Leží víska v horském dole,
  31. 4. V dálce vidím horské hřbety,
  32. 5. Líčil jsem jen dobré rysy,
  33. 1. Z těsných ulic, dusných domů
  34. 2. Utekl jsem na samotu,
  35. 3. Mýlíte se, moji milí,
  36. 4. Nad mechovým lůžkem mojím
  37. 5. Jako vlnky na potoku
  38. 6. Plyne potok prudký, mladý
  39. 7. Až má duše vyjde z těla,
  40. 8. Tam ku těm horám modravým,
  41. U kaple na Radhošti.