Jak vychvalovali myslivci své psy.*)

Jan Evangelista Nečas

Jak vychvalovali myslivci své psy.*)
Tři myslivci kdys v tuhém byli sporu, čí pes byl lepší. „Můj pes bez odporu!“ – tak zvolal první –: Nade„Nade všechny ctnosti v něm vrcholil se pocit povinnosti. Tu vlastnost vzácnou životem svým splatil! V čas honu na sluky pes můj se ztratil. Kdo mohl tušiti, co s ním se stalo? – – Té doby mnoho sněhu napadalo a marno bylo pátrať po okolí. – Ta ztráta podnes u srdce mne bolí! – To zvíře víc než zvěří smysl mělo, mým pomyšlením ihned rozumělo. – Když potom z jara do lesů jsem zašel, tam udivený kostru psí jsem našel ——— *) Co se povídalo pod Šumnou, kde z ohně ducha jiskry vtipu srší, zvlášť když je venku pošmourno a prší. 45 a před ní kostru sluky. Číhal na ni a nepohnul se od ní o krok ani, až ze sluky i z něho zbyly kosti. – Tak skonal pes můj, héros povinnosti!“ A druhý myslivec se ozval tichem. „A mého žádný nepředstihne čichem. Jdu sobě městem, pes můj po mém boku; však z nenadání ocitnul se v skoku a vběhl do domu. Mně divno bylo, co asi jej tak prudce pobouřilo? a nemohl jsem najíť vysvětlení; krám zvěřinářský na blízku tam není. – Já za psem, abych spády jeho zvěděl. Pes v druhém patře přede dveřmi seděl. Já vešel do vnitř. Po omluvě řádné jsem nepostřehl příčiny tam žádné. Jen kuchařka si právě v knize četla. Zrak padl na list! Hned jsem nabyl světla! V té knize byla kapitola celá, jak na zajíce omáčka se dělá.“ „Psi výtečníci!výtečníci!“ – zvolal lovec třetí – jich„jich chvála nechať mezi lovce letí! Však proti mému vaši psi jsou malí! Můj dokonce i zákona je znalý! Když drahá ženuška mi churavěla, zvlášť na koroptve laskominy měla; já viděl, sil že ubývá jí denně. Co dobrý manžel neudělá ženě! I mléko ptačí snad by někde shledal! Než zákon střílet koroptví nám nedal. 46 Já jednu vyhlídnul. Bác! – Prach a broky! v tom ozvaly se četníkovy kroky. Již pokutě vstříc najisto jsem hleděl – Můj vtipný pes však porady si věděl. Hned na koroptev zadečkem si sedl a do oblouku oháňku svou zvedl, a zakryv takto koroptvičky tělo, by oko zákona nic nevidělo, jak nevinňátko chytrácky se choval. – Když četník zašel – kořist aportoval!“ 47
Básně v knize V ovzduší našeho Radhoště:
  1. Volání do hor.
  2. Zvěř a ptactvo.
  3. Květena a motýli.
  4. Hory samá krása.
  5. V daleké minulosti.
  6. Svatojanské ohně.
  7. Svítání na Radhošti.
  8. Před bouří.
  9. Na hory v bouři.
  10. Aj Pustevně!
  11. První rozhled!
  12. Večer po bouři.
  13. Hvězdnaté nebe.
  14. Bača na salaši.
  15. Obroď Bůh!
  16. Kmet a kráva.
  17. Hledání pokladu.
  18. V medovém údolí.
  19. Hafery.*)
  20. Bylinářka.
  21. Jak vychvalovali myslivci své psy.*)
  22. Podivná příhoda.*)
  23. Nářek stromů.*)
  24. O černém datlovi.*)
  25. Spořivá děvčata.
  26. Dobrosrdečná zdvořilost.
  27. Co se třikrát za den rodí?
  28. 1. U pat hor již odumírá
  29. 2. Ve štěrku a suchém písku,
  30. 3. Leží víska v horském dole,
  31. 4. V dálce vidím horské hřbety,
  32. 5. Líčil jsem jen dobré rysy,
  33. 1. Z těsných ulic, dusných domů
  34. 2. Utekl jsem na samotu,
  35. 3. Mýlíte se, moji milí,
  36. 4. Nad mechovým lůžkem mojím
  37. 5. Jako vlnky na potoku
  38. 6. Plyne potok prudký, mladý
  39. 7. Až má duše vyjde z těla,
  40. 8. Tam ku těm horám modravým,
  41. U kaple na Radhošti.