Obroď Bůh!

Jan Evangelista Nečas

Obroď Bůh! (Jak povstal tento turistický pozdrav Pohorské jednoty „Radhošť“).
Doktor Par a rada Neč k Pustevním se brali; od Raztoky o různých jménech rozmlouvali, jaké v našem půvabném, poetickém kraji vrchy, svahy, potoky od pradávna mají. Odkud naši předkové výrazy ty vzali? Radhošť ovšem po známém bohu jmenovali; název našich Pustevní od toho se nese, že tam kdysi poustevník u zřídla žil v lese. Po rumunských Valaších Kyčerá nám zbyla, salašnická názviska do mluvy se vžila; Ale kudy k Noříči, proč se říká Mjaší, kdo ví a kdo vyloží ze slov řeči naší? Máme říčku Lubinu, Černohorci mají u Cetyně potok, jejž Ljubin nazývají; 31 Čech i Srb svou Moravu z též mysli vzali, že svým řekám mohutným totéž jméno dali! Znatelno, jak hluboko společný jde kořen, nad nímž strom náš slovanský k rozkvětu byl stvořen. Bohatý jest jazyk náš, krásný, ladný, čistý! „A přec ještě nemáme hesla pro turisty!“ – prohodil pan doktor Par – „hesla, jak se sluší, zpřízněného s lidovou, pravou horskou duší!“ Za té řeči přátelské, stoupajíce spolu, setkali se s dědouškem kráčejícím dolů. Vetchý byl a šedivý, loudavým šel krokem, na svět kolem pohlížel přívětivým okem; nemoha již pracovať, sbíral dárky Boží, jaké zvláště po dešti po lesích se množí – sbíral houby na prodej. Poznali ho páni: bylť on jako přirostlý k Pusteveňské stráni. Dobrodušný dědoušek rád se rozpovídal: Za let mladých pásával, stáda v lese hlídal, potom kácel, stahoval klády s horských strží, při čem život vezdejší na vlásku se drží – „Perná práce, skrovný plat! – všechno však se spraví, když dá Pánbůh přístřeší, zemáky a zdraví, a ty – houby, za které něco též se získá na sůl a ten tabáček, po němž se mi stýská!“ – Páni byli dojati staříčkovou řečí: Bída, skromnost! – co z těch dvou u něho jest větší!? – 32 Dostal dárek, děkoval chuďas na odchodu: „Toho jsem se nenadál! Děláte si škodu! Pánbůh zaplať! naděl vám zdraví trvalého, požehnej vám, potěš vás, zbavuj všeho zlého, dej vám cestu šťastlivou, kudy noha kráčí – nechť vás Pánbůh na horách obroditi ráčí!“ Tu to máme! „Obroď Bůh!“ se rtů se mu sneslo. „Obroď Bůh!“ zni pozdrav náš, nové naše heslo! Nalezeno ve hloubi duše horalovy ujme se a udrží před jinými slovy. Pohorského pozdravu pěknějšího není! Do hor Pánbůh položil naše obrození! 33
Básně v knize V ovzduší našeho Radhoště:
  1. Volání do hor.
  2. Zvěř a ptactvo.
  3. Květena a motýli.
  4. Hory samá krása.
  5. V daleké minulosti.
  6. Svatojanské ohně.
  7. Svítání na Radhošti.
  8. Před bouří.
  9. Na hory v bouři.
  10. Aj Pustevně!
  11. První rozhled!
  12. Večer po bouři.
  13. Hvězdnaté nebe.
  14. Bača na salaši.
  15. Obroď Bůh!
  16. Kmet a kráva.
  17. Hledání pokladu.
  18. V medovém údolí.
  19. Hafery.*)
  20. Bylinářka.
  21. Jak vychvalovali myslivci své psy.*)
  22. Podivná příhoda.*)
  23. Nářek stromů.*)
  24. O černém datlovi.*)
  25. Spořivá děvčata.
  26. Dobrosrdečná zdvořilost.
  27. Co se třikrát za den rodí?
  28. 1. U pat hor již odumírá
  29. 2. Ve štěrku a suchém písku,
  30. 3. Leží víska v horském dole,
  31. 4. V dálce vidím horské hřbety,
  32. 5. Líčil jsem jen dobré rysy,
  33. 1. Z těsných ulic, dusných domů
  34. 2. Utekl jsem na samotu,
  35. 3. Mýlíte se, moji milí,
  36. 4. Nad mechovým lůžkem mojím
  37. 5. Jako vlnky na potoku
  38. 6. Plyne potok prudký, mladý
  39. 7. Až má duše vyjde z těla,
  40. 8. Tam ku těm horám modravým,
  41. U kaple na Radhošti.